Uprostřed Markvartic stávalo na malé výšině v ohybu potoka šlechtické sídlo Červený dvůr.

Jak časy plynuly, střídali se i majitelé. Někteří byli lepší, jiní horší, ale všichni už dávno upadli v zapomnění. Jen nemnohé jejich činy, které se ústním podáním uchovaly, dávají nahlédnouti, jak těžko se i tehdy lidem žilo.

Ve Staré Olešce nedaleko České Kamenice měl sedlák jménem Kecal velmi nezvedeného syna Frantíka. Hoch byl jedináček. Rodiče mu všechno dopřáli, všechno odpouštěli, a Frantík tak vyrůstal jako to dříví v lese.

Když byl větší, doma se skoro vůbec nezdržoval. Celé dny se toulal v úžlabinách, lezl po skalních srázech, vyšplhal i na nejvyšší smrk, kde vybíral vranní hnízda, a hned

Tak. Máme tu středu a tedy další sousto z hromádky vašich všetečných otázek. Přiznám se, že některé jsou i na můj vkus dost na tělo, ale budiž. Chcete to, máte to mít!

Na sklářských slavnostech přede dvěma týdny jsem dostala další krásné sluníčko. Už je samozřejmě v galerii mezi ostatními. A taky jsem utrácela. Péťovi - učiteli co tak krásně voní - jsem k svátku koupila skleněnou kočičku, a Romče - naší paní sekretářce - skleněný šperk na krk. ... No a protože jsem ujetá na hrnečky a nádobí celkově, neodolala jsem a sama sobě koupila tyhle dvě lahvičky! Chybí mi do nich jen ta slivovička.

Coro má ve svém dnešním článečku mimo jiné i větu: "Proč zazvoní zvonek u dveří, když se zrovna čvachtáte ve vaně, a jste sami doma?"

Stalo se mi to zrovna včera. Napustila jsem si vanu, že si půjdu zaplavat. Jenže. Sotva jsem se v ní uhnízdila, zvonil mi mobil. "Trhni si", pomyslela jsem si, aniž bych tušila o koho se jedná. Během minutky zvonil telefon podruhé, potřetí. To už jsem raději z vany lezla ven, neb Filip byl na motorce kdesi po světě a tak mě napadlo, že to třeba bude něco vážného. Běžela jsem k mobilu jen tak - v rouše Topolánkově.

Přišlo mi e-mailem opět pár ceduliček. Musím se o ně s vámi podělit, neb to stojí za to!

Našla jsem dnes další důkaz o tom, že když něco řekne žena, muž to pochopí úplně jinak. Samozřejmě, platí to i opačně. Není nad komunikaci!

Nejen pro svoji potřebu mám na NewOldu už pár let takový tahák. Tahák s daty narození lidí, na kterých mi záleží. I těch, na kterých záleží nám všem. V tom druhém případě není slovo záleží zrovna to pravé ořechové, ale však vy už se s tím nějak poperete. Ostatně jako vždycky.