| Posledních 16 hráčů | Čtvrtfinále | Semifinále | Finále |
| 4 Peter Ebdon | |||
| 5 Jamie Cope | 5 Judd Trump |
...a to doslova... nedalo mi to a zkusila jsem dnes pár povídek, které mám zaheslované "přeřadit" z krátké zprávy na článek, neb jak všichni víme, jen u článku se ukáže, kolikrát byl přečtený... mno... a jelikož jsem ono heslo nedala ani své vlastní sestře, je mi záhadou, jak je
Vedle školy nám vyrostl pěkný park, ve kterém se vyřádí každá generace. Ta nejmladší, pro kterou je tu pískoviště, kuchyňka s překrásným sporáčkem a "funkčními" čudlíky. Mimochodem - jsem zvědavá, jak dlouho "funkční" budou. Ta o něco starší, ta se vyblbne na hřišti. Tedy pevně v to doufám! A ta nejzralejší generace, ta si v parku poslechne koncert ptačí, a dá-li Matrix prostředky, pak i ten pravý - s hudebníky. Po celém parku je rozmístěno mnoho laviček, světel, rostlin a všelijakých keříčků. Je to tam opravdu moc pěkné. Kdybych měla foťák, už tu máte důkaz, ale žel Matrixu, nemám...
Ale abych se vrátila k titulku! Z oběda chodíváme s kolegy právě přes onen park,
* 28.09.1573 † 18.07.1610
vl. jménem Michelangelo Merisi, italský barokní malíř působící mezi lety 1593 až 1610. Jeho přínos spočíval ve větší realističnosti zobrazovaných mythologických a biblických postav, jejichž předobrazem byli prostí lidé jeho doby. Zároveň je považován za posledního velkého náboženského malíře v Itálii.
...moc se nesmějte, jak jde o umění kuchařské, jde veškerá má skromnost stranou!
...peču ráda a k narozeninám peču každému, to teda jo!
...v říjnu jich bude požehnaně, tak plánuju, co upéct tátovi nebo malému Lumpíčkovi, který ty své První přijede oslavit sem domů, do Čech ...no a Františkovi k sedmdesátinám... mno... tomu péct nebudu, neb má určo zase zvýšený cukr!
Po cestě šla skupinka zelených žab. Vesele skákaly a kvákaly. Po chvilce dvě z nich spadly do hluboké díry. Když to ostatní žáby uviděly, začaly naříkat a lamentovat, že jsou ty dvě žáby už vlastně mrtvé. Dvě žáby v díře ty jejich komentáře nicméně ignorovaly a statečně
Skoro denně dostávám otázku, proč už nepíšu o svých pocitech, trápeních a radostech tak jako dřív. A pak hned druhou - kam se poděly všechny mé články a hraní si se slovíčky.
Tak tedy k té první otázce. Zrovna nedávno jsem na jedné vernisáži potkala jednu bývalou paní ředitelku jedné bývalé základní školy. Její první slova? "No, Renko,