Pátek, Pátek, středa, čtvrtek, pátek. Šifra? Ale kdepak.

Maličko váhám, do které rubriky dnešní slint zařadit. Jestli mezi "vtipy" či bříšky prstů, nebo snad ...švandičky? A taky, co z té slátaniny, co v hlavě mám, do placu pustit.

Nelhali. Nelhali, když říkali, že místy napadne až 30 centimetrů nového sněhu a bude velký vítr. Napadlo. A je.

Na nátlak (ne tak docela) mých 69. mušketýrů, vás, jsem tedy svoji účast potvrdila. Pojedu! Je vám ovšem jasné, co se mi teď honí, jo?

Starý indián vyprávěl svému vnukovi o boji, který probíhá uvnitř každého člověka. Řekl mu, že takový boj se dá přirovnat ke skutečnému souboji dvou vlků.

Po včerejšku mám vůči vám nemalé výčitky. Že jsem vás jako ta bludička vtáhla do bažin. A proto dnes něco pro lepší náladu a pusu od ufa k ufu!

"Jsi jako Měsíc", špitla jsem včera rezignovaně. "Jsi všude a nikde. Tak blízko, a tak daleko. Půl měsíce se nafukuješ, půl měsíce ucházíš. Je tě vidět, ale ne cítit!"

Kdybych se o to snažila, nepovede se mi to. Nesnažím se. Fakt ne. A když jsem teď jednomu z vás odpovídala na smsku a doručenka blikla 11:55:22, musela jsem se usmát.