Troufám si tvrdit, že do hysterické ženské mám daleko. Někdy se těch "maličkostí" ovšem nastřádá v jednu chvíli tolik, že stačí poslední kapka, jedno maličké ťuk,

Bylo by fajn, kdyby se funkční lidé od těch nefunkčních odlišovali i viditelně. Třeba barvou. Hned bychom věděli, na čem jsme, která bije.

Ne, nezbláznila jsem se. Tuhle otázku jsem si jako malá pokládala často. Pohádky já opravdu miluju a dívám se na ně ráda i dnes. Dá se u nich

Domů jsem dorazila vymrzlá, ucaprtaná. Za nos, na kterém se mi líně povalují brýle, by se nemusel stydět ani leckterý sněhulák.

Přepadl mě Moribundus. To asi abych na tu sobotu byla fakt fotogenická či co.  Bám rýbu. V krku mi cosi sedí a ne a ne se to hnout. Tak alespoň nějaký ten vtípek,

Dnes toho musím hodně stihnout. Nuže tedy, pro ten správný rozjezd jeden krátký moudrý vtip!

Sálem se ozval smích a já byla v cukuletu probraná. Byl to zlomek vteřiny, hned poté, co mi upadla hlava a já se čelem břinkla o stůl.

Tak nám tu přes noc nádherně nasněžilo. Všude je bílo. Sníh se třpytí, křupe, a já váhám, zda šoupnout do placu další téma, které opět rozčeří hladinu zrádných vod

Neděle. Druhá adventní. Venku počasí, že psa by nevyhnal. Mám vypráno, vyžehleno. Napečeno. Na plotně mi voní svařáček. Miluju vůni skořice, hřebíčku.