Všem, kteří se právě v těchto dnech zaobírají ředkvičkami, kedlubnami, pletím, setím, jedy na plevel, kolíkem. Těm všem na vědomost se dává, jak vypadá radost. Upřímná radost.

Nepekla jsem. Tentokrát ne. Všichni zmizeli. Všichni, až na zedníka Honzu, kterého si objednal manžel těsně před tím, než si na celý den odjel.

Trestanec utekl z věznice, kde byl zadržen po celých 15 let. Při útěku narazí na dům a vloupá se do něj. V posteli najde mladý manželský pár. Vytáhne muže,

Sněží. Sněží tiše, opatrně, vytrvale. Sníh netaje. Leží a pochechtává se. Co taky čekat od namrzlé Vody.

Slonečko nám sviti, zasé tajó lede, me sme pěkně sliti, a né naposlede.

Mám tetu. Tedy, mám jich samozřejmě víc. Tuhle mám v Hejnicích. Když jsem se o ní v článku o Syrovínu zmínila, nebyla to samozřejmě náhoda.

Jen ten, kdo ho měl vteřinu na rtech, chápe, proč ho chci celá léta i mezi stehny. Néé, Sherlocka né. Jasně, že mluvím o Pátkovi. K Sherlockovi se dostanu posléze.

Musím se pochlubit cizím peřím. Naši studenti restaurovali krásný lustr. Krásný, starý a až od Hodonína.