...co narodil se Ježíšek mi vnuk, jsou mé dny čím dál tím kratší. Nic nestíhám. A nebo se Země točí rychleji. Nevím.

Téměř každý den, respektive večer co večer, si říkám: "Zítra už na blog ale napsat chci!", ...jenže s každým novým dnem na mě jukne další nový úkol, radost, starost, poslání,

Nevím proč právě ve vaně přepadají mě myšlenky vilně silně "hluboké". Snad proto, že jsem Oheň? Pak není divu, že si Vodu držím od těla. Ne, že bych se snad nemyla, to ne.

"Jsem ve skole na prednasce a premyslim o uplynulem desetileti... Nemohu se nepozastavit nad tim, jak jsme si my dve vzajemne ovlivnily zivot," přišlo mi v sobotu v 11:46 na mobil.

Vzhůru jsem od čtvrt na tři. Nespavost mě trápí už spoustu let, to ano, ale až takhle, to ještě nikdy.

"Když jsem se loni rozhodl pro předčasný odchod do důchodu, bylo nevyhnutelné, aby Helena začala pracovat na plný úvazek, abychom si udrželi určitou životní úroveň.