Mnoho z vás spolupissálků má na svých blozích různé fotohádanky. Někteří často, jiní méně často. Přemýšlím, já snad ještě neměla žádnou.

V půl jedné v noci mě probudilo škrábání na gauč. "Jéé, tak pes jí přeci jen utekl ke mně" napadlo mě. Jakmile jsem ovšem sáhla na deku,

Opravdu nikdy. Nechápu, jak mě někdo, byť jen maličký okamžik, může podezírat z opaku.

Nesmějte se. Proč krupičová a ne krupicová? Hned uvidíte! A proč kaše? Protože jsou prázdniny, času málo, kaše je rychlá a zvládnou ji i studenti. Proto.

Po dlouhé době, asi tak po pěti letech, jsem dnes něco přes hodinu chatovala. Nutně jsem potřebovala s někým mluvit. O čemkoli. Kdekoli.

Škola zeje prázdnotou prakticky už týden. Na chodbě potkám ledatak nějakého učitele. Studenta ani jednoho. Nevím, ale když jsem chodila do školy já,

Minulý čtvrtek jsem s vícero (cca 25) přáteli opékala buřtíky, popíjela červené pivo. Házeli jsme šipky. Onen originální terč jsem i vyfotila,

Svatební noc. Najednou se z ložnice novomanželů ozve hlas ženicha: "Mamííí, Renča furt roztahuje nohy a já si nemám kam lehnout!"