Dnes je to na den přesně deset let. Deset let, kdy jsem Marcele vysvětlovala, co je outlook, chat. Deset let, kdy jsem pod nátlakem vlezla na ten prokletý chat a poznala Pátka.

Včera jsem souložila se Zimnicí. Má výdrž holka. Zuby mi drkotaly. Po tvářích se mi kutálely slzy, ani nevím, kdy jsem usnula.

Asi bych potřebovala zaheslovanou rubriku. Kde ji vzít a nekrást? Zírám na mobil. Doručeno. 11:44:55. Hani? Hani, kde Tě mám? Tu knížku jsem ještě nesehnala.

Mohla bych o Pátkovi napsat knihu. Mohla bych vyprávět spoustu příhod. Veselých, smutných i těch rajcovních. Mohla bych vyprávět o

Roky plynuly. A já byla zamilovaná. O svém často se opakujícím snu jsem vám už psala. Ba i o doktorské "zkoušce".

Třetí den ráno jsem sešla dolů na recepci, odevzdala klíč, a protože do smluvené schůzky s Pátkem zbývala ještě chvilka času, objednala jsem si kávu.

Celý červen jsme spolu plánovali můj pobyt v Olomouci. Naše první setkání. Pusu. Milování. Psali jsme si o tom hodiny. Kolikrát i do dvou do tří do rána.

Napsal mi e-mail. Že se mu líbí, jak jsem upřímná a že on je také takový. Požádal mě, ať jsem vždycky jen sama sebou a nikým jiným. Napsal

Puvodne jsem i dnes chtela pokracovat ve vypraveni o Patkovi, lec kontrolorky me totalne uondaly. STOP. Jsem ucaprtana.

"Ahoj, Renčo. Máš chviličku?", slyším, sotva dorazím na úřad. Marcela se už zase chichotá.