Těsně před tím, než jsem ve vaně doplavala ke břehu, abych opětovně zprovozuschopnila svůj chvíli před tím nadobro vypnutý mozek, mě napadlo, že bych mohla napsat Pavlovi

Aneb "Tenisákův Jedenácterák". Nemám ráda řetězáky, neb mě dostávají do pozice, kdy něco musím. Nemám ráda mantinely. A řetězák je jimi doslova lemován.

Dálný i blízký východ už mám projetý. Na řadu přišel tedy západ, zámek Krásný Dvůr a s ním i Alenka.

Ve zkratce tedy ještě k tomu příjemně strávenému pRndělku, které jsem proklábosila s Irenkou a Liduškou. A pak šup ke včerejšku a Alence!

Věděli jste například, že šém není jen ona kulička, tolik potřebná k oživení Golema, ale že Šém byl i jedním z Noemových synů?

Dnešní ráno bylo až do teď takové nijaké. Nemastné. Neslané. A pak se to stalo. Na vlastní oči jsem uviděla štěstí, lásku, život.

"Pro hlupáka každý hloupý", pravil Forrest. Ve svých 44 letech žel Matrixu vím i to, že Pro hodného každý hodný, což je případ můj a je to průšvih,

Jen v rychlosti. Beztak toho moc nevím.

Přišlo mi od James 003 na adresu školy tak krásné přání, že jsem si ho nechala naskenovat a musím se vám pochlubit.