Následující text není z mé hlavy, jen onehdá doplul do mé e-mailové schránky. Nemohu se s vámi o něj nepodělit, uznejte sami.

"Když jsem se loni rozhodl pro předčasný odchod do důchodu, bylo nevyhnutelné, aby Helena začala pracovat na plný úvazek, abychom si udrželi určitou životní úroveň.

Pátek. Víkend. A snad i sluníčko. A protože jsem stále v jednom kole, neb maturity, vnuk, výplaty, vnuk, uzávěrka, vnuk, statistika, vnuk, vernisáž, vnuk, i pro tentokrát do placu

- mi přišel před lety e-mailem a pobavil. Dnes, když mám doma i já rok a půl starého mladého vnuka, musím zkonstatovat, že ano - ano, tak nějak to vážně je.

V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček.

Tenhle úžasný nápad mi přišel včera do mejlu. Přestože ani v nejmenším netuším, jestli to v našich věznicích vypadá zrovna takhle, musím se o něj s vámi podělit.

Přišlo mi do mejlu opět pár vtípků a mezi nimi údajně opravdové záznamy rozhovorů mezi dispečery a piloty. Některé hlášky ty mé dvě koňadry kapku rozhoupaly, neb

Právě mi mejlem přišlo foteček pár... Dvě z nich jsem už párkrát viděla. První a poslední ale ne. Ta poslední, ta Potvůrka podivná, ta je úžasná! 

Přišlo mi e-mailem odpovědí pár. Pobavily mě velice. Roztáhly pusu mou do úsměvu. A protože by se někomu z vás mohly někdy třeba i hodit, podělím se. Musím.

Dnes se budu chlubit cizím peřím. To abych byla ještě chvíli inkontito, neb prý podle peří poznáš ptáka. Podle ptáka zase Tepličáka. To nemohu posoudit, doma mám jen jednoho.