V úterý na mě hupsnul bacil. Bám rýbu. A do toho všechny ty dnešní informace. Porazilo by to i vola. Natož Prťavku jako jsem já.

Každé ráno jezdívám okolo pastvin. Spousta krav, telátek. Říkávám jim srnky, Fanda nechápe.

Minulý týden jsme potkali dvě přímo uprostřed silnice.

Pod jedním z mechem porostlých balvanů ležícím dosud na strmém svahu Soví skály je ukryt vchod do jeskyně, v níž v dávných dobách žil Soví král.

Pan Vratislav z Pernštejna nešetřil peněz na výzdobu zámku. Stavitel Baptista si povolal malíře Vlachy, kteří uměli zdobit zdi sgrafity – obrazy

Už jsme si dlouho nešpitali pohádku pověst. Tak dnes, ju? A aby to nebyla taková nuda, úmyslně vynechám název hradu. Schválně, kdo uhodne.

Není žádné tajemství, že mi je český jazyk blízký, a že si se slovíčky ráda hraju. O to víc mě pokaždé zamrzí, když vidím, co někteří lidé dokáží napsat.

Ráno mi svým zobáčkem

A to buďte rádi, že se držím při zemi. Klidně jsem mohla tou rukou mýt třeba i něco méně či více výš.  Venku metr sněhu. Je čas na šimravou pohádku!

Láska je jako měsíc, když neroste, zmenšuje se.

Hýčkejme se!

Bylo jaro, ale já jsem chtěl,

aby bylo léto – s jeho