Netuším, proč někteří v únoru frflají na zimu. V únoru! To je jako by po těhotné ženě chtěli, aby porodila v pátém měsíci. Nic se nemá uspěchat. Všechno má svůj čas.

Už jste viděli pejska, který má každé oko jiné? Znám osobně i jednoho takového člověka. Tomáš má jedno oko modré, druhé hnědé.

V poslední době, netuším proč, ujíždím na obrázcích šnečků, šneků, hlemýžďů. Opravdu nevím proč. Možná proto, že jsem jako malá krom Robinsona milovala i Ferdu Mravence?

Existují jen dva dny v roce, kdy nemůžeme udělat vůbec nic. Jeden se jmenuje Včera, druhý Zítra. Dnešek je tím správným dnem. Dnes můžeme cokoli. Dneska by to šlo.

Není to tak dlouho, necelých 69 hodin, co jsem tu na sebe práskla, že mám ráda matematiku, fyziku, logiku. Trpím. Smutním. Chřadnu. Zoufám si, když vidím,

Tak tohle mě dnes dostalo do kolen. Mám na mysli ten obrázek, pochopitelně. Jen jsem ho kapku upravila, neb sprostě já normálně nemluvím. To už musí být.

Tak, kohopak bych pozlobila dnes? Když už je ta středa. Kdo to tu v poslední době pořád žbrblá, frflá, a to údajně jen proto, že je podzim? Kdo z postele vstává zadkem napřed?

Musím to tu kapku provětrat. Ale opravdu jen v rychlosti, neb za pět minut už musím sedět v autě. Tak tedy... když už je ta středa, tak něco málo na zub. To dá rozum.

Poslední dny, týdny, měsíce, roky nic nestíhám. Nestíhám žít. Pořád jen práce, práce, starosti, práce, práce, stres. Radostí poskromnu, peněz ještě méně. Sex s osobou živou sedm let žádný.

Za devatero horami a devatero řekami, krátce poté co se jedna z mých třech sester odstěhovala do německy hovořící země, aniž by jazyk tamních obyvatel ovládala,