Jako každý rok ke Dni učitelů jsme i včera poseděli nad sklenkou talířem čehosi dobrého. Bylo to fajn, neb ve škole šance poklábosit není.

Těsně před tím, než jsem ve vaně doplavala ke břehu, abych opětovně zprovozuschopnila svůj chvíli před tím nadobro vypnutý mozek, mě napadlo, že bych mohla napsat Pavlovi

Úterý se díky jedné příhodě ve škole totálně posr*lo. Za normálních okolností vulgární nejsem, ale když je během 69. sekund všechno nakřivo, nemohu to říci jinak.

Tohle jsem pro vás ukrást zkopírovat prostě musela, to uznejte. Fotku a komentář mého spolužáka, toho času velice dobře situovaného pracovníka firmy Microsoft.

Jak říkává Lentilka, tradice je tradice. Včera bylo včera, dnes je dnes. Sněží. A sněží hustě. Vločky jsou velké, mokré, těžké. Stěrače chvílemi vůbec nestíhaly.

Dnešní noc jsem, po téměř osmi letech jednolůžka, strávila opět s chlapem. A to ne jen tak s ledajakým chlapem. Byl mladý, krásný, po těle mu stékaly kapičky vody,

Miluju housle. Vlastně jakýkoli smyčcový nástroj. Proto miluju Apocalypticu.

Miluju bubny. Stejně jako ty směšné rytmické pohyby. 

Edgar Cayce. Předpověděl posun magnetických pólů, zabýval se Atlantidou a zrovna dnes by měl narozeniny. Když mu bylo šest let, řekl rodičům, že vidí duchy zesnulých příbuzných