Tajemné pondělí

Jak říkává Lentilka, tradice je tradice. Včera bylo včera, dnes je dnes. Sněží. A sněží hustě. Vločky jsou velké, mokré, těžké. Stěrače chvílemi vůbec nestíhaly.

Stromy už jsou opět úplně bílé a jejich větve pod tíhou sněhu ohnuté.

Sněží i teď. Venku je naprostá bílá tma.

A to ticho. To ticho.

Ani ptáček nevrzne.

Takhle to venku vypadalo přesně v 6:21, kdy to ještě nic moc nebylo.

Od té doby sněžení nabralo na síle a jak říkám, venku je tma. Bílá tma.

Cestou do práce mě zaujaly tmavé skvrny na jinak úplně bílé silnici. Byly velké, prakticky v celé šíři vozovky a v pravidelných rozestupech.

Co to bylo?

Já to samozřejmě vím. A vy?

Mrzí mě, že jsem to nemohla nafotit. Nešlo to. Zastavit v těch místech v téhle slotě, by bylo vůči ostatním řidičům bezohledné. A fotit za jízdy? Ztřeštěné!

V poli už jsem, i když ne vlastní vinou, kdysi přistála. Děkuji, nechci.