|
Kdo si hraje, |
|
Vyndej ho! ... potřebuju to!
Někdy v květnu 2009 jsem vám tu nastínila jeden rodinný oběd a reakci mého syna na mé: "Dělám vám tu jen služku, už mě to nebaví!". Tehdy mi řekl: "Mami, co bys chtěla, vždyť ty už máš všechno za sebou!"
V květnu 2009 mi bylo 42 let.
Uplynulo jedenáct let a nic se nezměnilo.
Rok 2009 byl vůbec celý zvláštní. Od srpna toho roku jsem tu už vůbec nemusela být.
Proč tu jsem? Pořád mi uniká, proč jsem to přežila, proč mě nenechala odejít? Proč žiju? A žiju?!
...
Dnes ráno jsem na facebooku reagovala na komentář své snachy. Reagovala jsem tak, jak to umím. Jak to cítím. Jak smím, když mi zrovna nikdo nesvazuje jazyk.
Posteskla si tam, že nepotřebuje chlapa proto, aby nebyla sama, ale že chce chlapa, díky kterému bude mít pocit, že být s ním je lepší než samota.
Mít pocit? Jen pocit?! Už samo o sobě to nemá logiku. Ale pochopila jsem, jak to myslí, a reagovala po svém:
"V některých názorech se rozcházíme, ... evidentně je to věkem a životními zkušenostmi, neb co já bych za samotu a svobodu slova dala! ... ba i manžela a půl království!"
...
Zasmála se. A hodinu na to mi od ní přišla smska, jestli jí odpo opět pohlídám děti, že se potřebuje jet za kámoškou vybulet.
Měla jsem na výběr? Měla? Když se můj syn chová jako idiot a empatie mi nikdy cizí nebyla?!
Už třetí den, respektive půl roku, hlídám JEHO děti, protože jemu prostě v květnu hráblo a chová se jako jeho otec a má tchýně. Stal se z něho sobec, který nemá v hlavě nic jiného než prachy. Před kamarády a ženskými si hraje na nezávislého milionáře, ale má tři prd*le dluhů a dvě malé děti.
...
Bože, jak já jsem šťastná, že mám i dceru! A že je má dcera po mně!
...
Včera měl Dominik narozeniny.
Ne, jeho táta, můj syn, tu nebyl. Tedy, abych mu nekřivdila, přijel večer, dal mu dárek a zase odjel.
Když odpo přijela Katka se svým manželem, aby Domčovi popřáli, malá Andrejka běžela k Péťovi, skočila mu kolem krku a měla takovou radost, že se mi chtělo brečet. 
... takhle ke svému vlastnímu tátovi neběžela nikdy. A evidentně už ani nepoběží.
...
Nemám chvilku pro sebe. Nemám sílu být pořád silná. Jsem ženská! Chci si taky zalézt do kouta a v klidu si tam bulet!
Ba co hůř - nemám chvilku, mami, nečti to, nemám chvilku, kdy bych si někam zalezla a popustila uzdu své fantazii! 
No jo, ... znáte mě, musela jsem to na závěr kapku odlehčit.
Sex s chlapem jsem měla naposledy v roce 2005. Já! Já, která ho potřebuju denně, žiju 15 let jako jeptiška, protože jsem vadná vdaná a byla jsem tak prostě vychovaná!
Nesnáším dusno.
Nesnáším bezmoc.
Nesnáším, když se musím přetvařovat. Je to jako upír, strašně mě to vyčerpává.
Ale ty malé děti babičku usměvavou, vtipnou, veselou a praštěnou teď tolik potřebují. Pro ně to dám!
...
Jo, a nesnáším, když mi někdo svazuje jazyk a protáčí oči v sloup, jen aby mě umlčel dřív, než vůbec něco řeknu. Na další ukňouranou chudinku, které všichni jen ubližují, sílu teď fakt nemám. Já potřebuju chlapa, kterým jsi býval, a kterého v sobě někde pořád máš! A já vím, že máš! Tak mi dovol to, co já dovolila Tobě. A vyndej ho!
Je těžké světu 20 let předstírat "lásku", která neexistuje.
Ale věřte mi, že je ještě daleko, daleko těžší muset v sobě 20 let dusit Lásku a touhu, která existuje, a předstírat, že není.