Pátek 04. 12. 2020

Miluju češtinu a hraní si se slovíčky. Čeština je tak nádherný jazyk. Těch synonym, zdrobnělin a my je nepoužíváme.

Miluju ale i matematiku. Fyziku. Logiku. Dedukci. Skloubíte-li tohle všechno dohromady, musí zákonitě přijít chvíle, kdy naopak neříkáte vůbec nic. Natož česky.

A prostě jen mlčíte. Mlčíte, neb váš selský rozum nemá zapotřebí přesvědčovat kohokoli o čemkoli.

...

Vrátím se k té češtině, logice a k jedné konkrétní větě.

Před lety, už nevím kdy přesně, neb můj mozek od jisté doby věci nehezké vytěsňuje, mě nevybíravým způsobem oslovily dvě ženy. Jedna z Prostějova, druhá z Chrudimi.

Nechápala jsem, oč jim jde, proč to dělají. Vždyť já si nevšímám jich, tak proč jim ležím v žaludku já ze severních Čech?

Až jednou z nich mimo jiné vypadlo i jméno konkrétního člověka a otázka: "Proč mu jako pořád pomáháš?"

V tu chvíli jsem odpověděla naprosto bez váhání, bezprostředně, ba přímo až dětsky naivně, neb já už to tak prostě mám, jsem Střelec: "Protože je to můj přítel."

Načež následoval výsměch, urážky, ... a fotky. Spousta fotek. Takových těch, které vidět fakt nechcete, a které, asi abych nezapomněla, čas od času chodí stále.

A mně došlo, ne že je onen můj kamarád nešťastný naprosto nevinný "úchyl", ale že ona věta "Protože je to můj přítel" není gramaticky logicky vůbec správně. Neb správně zní a znít vždycky bude: "Protože JÁ jsem jeho přítel!"

Mám spoustu přátel. Ale mám i spoustu Přátel?

Miluju češtinu a hraní si se slovíčky. Čeština je tak nádherný jazyk. Těch synonym, zdrobnělin a my je nepoužíváme.

Miluju ale i matematiku. Fyziku. Logiku. Dedukci. Skloubíte-li tohle všechno dohromady, musí zákonitě přijít chvíle, kdy naopak neříkáte vůbec nic. Natož česky.

A prostě jen mlčíte. Mlčíte, neb váš selský rozum nemá zapotřebí přesvědčovat kohokoli o čemkoli.

Hezký den.