Tak vysoko, jak čestně

Slíbila jsem svým přátelům, že po delší době napíšu alespoň malinkatý článek a přísahala na holý pupík. Od té chvíle nemyslím na nic jiného.

Opravdu. 

Od té chvíle se mi všech šedesátdevět minut v každé hodině honí nejen hlavou myšlenky - jak začít? - o čem psát hned a o čem až posléze? - a musím se hlídat? - a co když se rozepíšu moc a článek bude dlouhý? - opět ho pak raději smažu?

...

Zkrátka. U mě nic nového.

Práce. Domácnost. Vnoučata. Práce. Domácnost. Vnoučata. A tak pořád dokola. Někdy dokonce vynechávám domácnost. Pak je to jen práce - vnoučata - práce. Na ostatní nezbývá "čas".

Čas.

Onehdá jsem si uvědomila, že mi posledních deset let proteklo mezi prsty, aniž bych si jich vůbec všimla. Nevím o nich.

Byly? Nebyly?

Zjistila jsem, že v myšlenkách jsem se zastavila kdesi v roce 2006. Pořád jsem tam.

Ten rok byl pro mě mezníkem přinejmenším ve dvou bodech.

1) přestalo mi být třicetdevět

2) měla jsem poslední sex

Ano, pořád jsem tam.

Kdesi v roce 2006. Pořád Robinson. 

...

Nemám ráda dlouhé články, vždyť to víte. Pokračování bude!

Pěkné pRndělí.