Když už je dnes ta magická Valpuržina noc, nemohla jsem si opět nezarýmovat. Pan Josef Václav Sládek se to nedozví, když mu to na mě nenaprášíte. A kdo neudrží moč a stolici

Život je jako šachy. V každém směru. Asi proto mám ráda i snooker. Zdánlivě jde o zcela odlišnou hru, ale šachy i snooker mají mnoho společného.

Hrabe mi, ani nevím jak. Vždyť nemám prsa, nemám zrak. Mám jen hlavu plnou ideálů. Mám ráda vodu ohnivou a pletu si ji s ozvěnou. Narážíme obě na stejnou skálu.

Minulý týden mi Hanička James003 poslala nádherné video. Myšlenku hlubokou, krásnou, moudrou. S úžasnou hudbou. Musím se o to s vámi podělit, to dá rozum.

"Koukej, sluníčko v úplňku", kývla jsem směrem k vycházejícímu pomerančovému slunci a čekala, že se Romča, kterou jsem do práce dnes vezla sebou, začne smát. Nezačala.

Minulý nebo předminulý týden jsem na jednom blogu narazila na zvláštního človíčka. Ptáčátko. Jeho projev je mi blízký, příjemný natolik, že jsem u jednoho z jeho článků

Jako malá jsem Beethovena milovala. Nevím proč. Snad proto, že se narodil 16. prosince? Možná. Prostě mi byl a je něčím blízký. Ostatně, kdo by neznal jeho symfonii číslo pět

Dnes! Pod mou peřinou. A to ne jen jednou!