Byl tam!

Dnes! Pod mou peřinou. A to ne jen jednou! 

...

K ránu jsem na pravém lýtku ucítila kradmé dotyky. Instinktivně jsem se v polospánku patřičně natěšeně a mlsně protáhla, přesně tak jako to dělává Mourek, a byla v očekávání. Jako ten "Bulhar".

Hlavou se mi okamžitě honily nestydaté čuňačinky, kterých mám po tom, zdůrazňuji že dobrovolném, šestiletém půstu na rozdávání!

Když jsem ono šimrání ucítila výš, a výš, nohy mě přestaly poslouchat a chtěly od sebe.

Už už jsem je já snílek málem i roztáhla, nebýt toho, že na stehně jsem onen dotyk najednou ucítila ne jen jeden, ale rovnou dva. Tři. Pět. Šedesátdevět! Kapku mě to zaskočilo i zvědavě jsem nakoukla pod deku.

Mravenci!

Snad z Fukušimy či co, protože jsou obřích rozměrů a jsou jich tu jedenáctky!

...

Otočme list. I ten fíkový.

Dnešní ráno viz foto. Toto.

Takže co budu dnes dělat?

Svátek nesvátek, neděle neneděle, jdu stěhovat ložnici, neb to mraveniště najít prostě musím!

Venku beztak padají sněhuláci. Není vidět na krok.

Pěkný den, Prdelky.

Svíčková už voní. NewOld Ferdu honí.