Cedulička

"Vyrobil jsem ti polotovar, kterej si sama doděláš k obrazu svému. Budeš na to potřebovat zhruba metr čtvereční místa, tak se připrav," smál se Pátek. A jak jsem řekla už v čtvrtek, víc, než jaký rozměr to ono cosi má, mi ten paličák odmítl prozradit.

Pochopitelně jsem o tom pak musela celý den přemýšlet. Znám ho totiž už čtrnáct let a vím, jakých kulišáren je ten rošťák schopný. Kdysi mi na fotce vyretušoval všechny vlasy. Vypadala jsem úchvatně. Jako mimozemšťan.

Taky mě napadlo, v souvislosti s tím, že má jít o polotovar, že mi snad z Katky, nedej Matrix, udělal puzzle a já si ji teď, za dlouhých zimních večerů budu, hezky dílek po dílku, skládat. Bylo by mu to podobné.

V pátek ale polotovar dorazil. A je ...je nádherný!

Pravda, od té doby řeším jeho nejlepší a tu jedinou správnou finální podobu, ale mám ho! Ten obrázek.

Už mi ho tu v kanceláři okouklo asi šedesátdevět lidí.

Včetně studentů.

I včetně naprosto cizích přátel školy - rodičů jedné potencionální studentky.

Její tatínek to s lidmi umí, tedy, asi si to myslí, neb si mě ten lišák přeměřil od hlavy po paty a prohlásil: "To je vaše dcera? A to máte jen jednu? Taková škoda! Chyba! Fatální chyba!"

Dmula jsem se pýchou, to dá rozum.

Já můžu.

Já totiž o přijetí uchazečů nerozhoduju. Já ne. 

...

foto zdroj emil