Stejně jako loni jsem i včera byla popřát Petrům a Pavlovi. Třista kilometrů tam. Kafíčko. Třista kilometrů zpátky.

Miluje se chlapec s dívkou, v tom nejlepším chlapec přestane a zůstane nehybně ležet.
Ona: "Co to děláš?"

Není to tak dlouho co mé oči tiše našlapovaly mezi písmenky veršů jednoho Ryby. No jo, nevím, jak to dělám, ale celý život jsou všude kolem mě jen samé Ryby.

Tak se to konečně stalo! Po letech odříkání, po letech půstu, mi přesně před týdnem naprosto živočišně a beze studu vrazil mezi prsa své tvrdé péro!

Úžasné okamžiky... myslím, že jakákoli slova navíc jsou naprosto zbytečná.

Dnes se budu chlubit cizím peřím. To abych byla ještě chvíli inkontito, neb prý podle peří poznáš ptáka. Podle ptáka zase Tepličáka. To nemohu posoudit, doma mám jen jednoho.

Piják. Růžový savý papír, který býval v každém sešitě. V malém, velkém, ba i v každém notýsku. A bylo úplně fuk, jestli to byly sešity linkované, kostičkované

Devadesátiletý děda si vzal mladou slečnu a po pár měsících se svému doktorovi pyšně chlubí, že budou mít děťátko.
Doktor povídá: "Víte co? Povím vám příběh.