|
Kdo si hraje, |
|
Článek Den čtvrtý - Dám království za ticho
Komentáře k článku: Den čtvrtý - Dám království za ticho
davidhavel®pise.cz: Tak to je mazec ta diagnoza... teď už se tedy také pochlubím to svojí skrz ten slepák, o kterém jsem Ti psal... praskl mi několik měsíců před operací, živě si to pamatuji, bylo mi v práci tenkrát hrozně zle, na wc ze mne tekla trochu krev, ale nepřikládal jsem tomu o nic větší váhu než dřív, však už to nějaký ten týden trvalo... o pár měsíců později jsem se v noci vzbudil, bylo mi zle jako psovi, došel jsem sotva na wc a tam si mimo jiné měřil teplotu. skoro 41´... budím tátu, aby mne odvezl do nemocnice, že mi je zle a potřebuji léky.. posílá mne spát, ať neotravuji... sedám sám do auta a ač sotva vidím na cestu, jedu do špitálu. Na vyšetřovně se marně domáhám léků a posílají mě ihned na sál.. dvakrát mi prodlužují anestézii, můj slepák operuje primářka a dva doktoři... jizva velká 12 cm, když se proberu, dostávám vynadáno. Našli naduté opouzdřené, dávno prasklé slepé střevo, které prasklo znovu... operovali mne téměř 2hodiny... prý jsem musel mívat hrozné bolesti. Píšu to proto, že člověk si zvykne téměř na vše a proto, že není pravda, že slepák může operovat skoro i vrátný nemocnice a taky proto, že ponaučení jsem si z toho sám pro sebe stejně neodnesl... PS: kdy Ti doporučí si oholit tu hlavu?...
newold: Vynadáno? Tak to já ne. Od doktorů ne. S bolestmi jsem totiž "otravovala" a od čerta k ďáblu chodila už od 1. července! Ba i na pohotovosti jsem byla! 
Leč marně. Poslali mě pokaždé domů jen s prášky. 
... Vynadáno jsem dostala jen od rodiny a přátel. Ale když jsem jim ukázala všechny zprávy, a že jich za ten měsíc a půl mám tedy požehnaně, nevěřícně jen kroutili hlavami a nechápali.
P.S. Dočkej času, jako NewOld klasu! (Já nesouložila už pět let, když pominu malé zasunutí před třemi a půl lety. 
Dočkej času! 
)
davidhavel®pise.cz: Jj, vynadáno, prý tolik práce s nikým dlouho neměli, že když bych přišel včas, mohlo to být laparoskopicky za chvilku.
davidhavel®pise.cz: Jo a ještě něco, když bych šel na tátovu radu spát, tak jsem měl jistotu, že už spím navždy... a to že jsem se nepoučil, tak ani můj tatík ne. Jeho přístup se nikterak nezměnil, ačkoli to byl on, kdo mne probouzel po narkóze v šest hodin ráno a pomáhal mi se postavit na nohy, abych si mohl ulevit, když v posteli v sedě to do bažanta prostě nešlo...
kobliha®pise.cz: To je tak silně popsáno, že se mi chvílemi zastavoval dech. Uf. Jsem ráda, že jsi to zvládla 