O mordu u Růžové

Když jde člověk ze Srbské Kamenice po silnici do Růžové, přijde ke kamennému kříži, který stojí nedaleko cesty. O kříži se vypráví tahle pověst.

Bohatý obchodník se sklem Riedl z Markvartic se vracel z obchodní cesty ze Saska a putoval hustým lesem, jenž se rozprostírá mezi Srbskou Kamenicí a Růžovou. Chtěl toho dne ještě stihnout svatbu svého bratrance a věděl, že na něho svatebčané čekají. Ale dva bratři, v kraji obávaní neurvalci a hrubiáni, si na něj počíhali a přepadli ho. Riedlovi v krátké potyčce zasadili několik ran nožem, hodně krvácel a cítil, že umírá. Z posledních sil však otevřel oči a spatřil, jak nad ním letí dvě vrány a hlasitě krákají. Mroucím hlasem k nim promluvil ševelícími rty: "Vy, vrány, jste svědkyně mého skonu. Leťte, černé poslice, ke mně domů." Mordýři se tomu ale nahlas vysmáli a dál prohledávali jeho věci. Nenašli však skoro nic. Jen půl krejcaru a hrneček se sádlem, který s pohrdáním a nadávkami odkopli do houští.

Mezitím na Riedla v Markvarticích čekali marně. "Co se jen Riedlovi mohlo stát?", šuškalo se mezi hosty. Dva černovlasí chlapíci s pichlavýma očima, kteří spolu seděli u stolu, by mohli odpovědět, neboť právě oni obchodníka se sklem viděli vypustit duši, ale ti seděli beze slova a jen horlivě popíjeli.

O taneční přestávce si svatebčané vyšli na čerstvý vzduch. I ti dva mordýři stáli na dvorku, právě když nad ním s hlasitým krákáním přeletěly dvě vrány. Mladší strčil do staršího a tiše prohodil: "Slyšels Riedlovy svědkyně?" Někdo poblíž tuhle poznámku zaslechl a zeptal se: "Co jsi to říkal? Co víš o Riedlovi?" A protože se vědělo, že tihle bratři už mají nějaký ten vroubek, nepustili je a začali je vyslýchat. Mordýři zatloukali, seč mohli, ale nakonec se jeden z nich podřekl. Riedlovi přátelé vrahy svázali, zavřeli do sklepa a dalšího dne předali soudu. Tím se vyplnila poslední slova obchodníka. Když našli jeho tělo, objevili v křoví i odkopnutý hrneček a pod vrstvou sádla našli mnoho dukátů utržených při obchodování v Sasku.

Od té doby se tu o hlupákovi říká: "Jo, jo, půl krejcaru si vzal, ale dukáty nechal ležet v sádle."