|
Kdo si hraje, |
|
Článek Neštěstí chodí v pohorách, obzvlášť po lidech
Komentáře k článku: Neštěstí chodí v pohorách, obzvlášť po lidech
nena: Tohle je těžší jak těžké. Buď budou nešťastní všichni tři a nebo budou nešťastní VŠICHNI TŘI, to ukáže jen čas!
přítelkyně: řešila jsem podobnou situaci.. hodně podobnou. Myslím si, že dávat chlapovi ultimáta je k ničemu, spíš bych zatnula zuby a chvíli počkala až si udělá on trochu jasno(ale zas ne moc dlouho, měsíc dva úplně stačí), i když můj tip je ten, že od ní odejde. Obzvlášť pokud kamarádka ví, že kdyby neměli děti, tak už spolu nejsou. Přijde mi hloupost zůstavat spolu kvuli dětem, protože si myslím, že děti moc dobře vycití nešťastný manželství a mnohem líp na tom budou, když oba rodiče budou spokojenější.. Na druhou stranu se taky může karta obrátit a on si uvědomí, že ji po tolika letech opustit nechce.. ale to je sázka do loterie
newold: I já vždycky zastávala názor, že zůstávat ve svazku manželském jen kvůli dětem, je hloupost. A vidíš, nakonec jsem to vlastně udělala i já. Udělala a co z toho mám? Jen tu samotu. Hrozné je, že dnes už jsou děti dospělé a já jsem pořád na "stejném místě" jako před lety. O to víc mi nepřijde správné, abych někomu radila právě já, já zbabělec.
hospodynka®pise.cz: To se těžko radí. Když nedokážou žít spolu, můžou vedle sebe - jestli to dokážou.
newold: Vedle sebe zní hezky. Znám to na vlastní kůži už pár let. (vlastně taky 12, zvláštní náhoda) Ovšem s životem to nemá co dělat. To je pouhé živoření, čekání na smrt. ... Člověk potřebuje motivaci, povzbuzení, těšit se na něco, budovat. ... A ne jen "bydlet".
hanka: Dá se v této situaci něco poradit? Nevím ... Tvá kamarádka bohužel není ani první ani poslední. Každý nový vztah je krásný, vzrušující a naplňující, alespoň se to tak na začátku zdá. Jestli vydrží, záleží jen na těch dvou, jakým způsobem dokážou překonávat těžkosti a nesnáze, které život přináší. Pokud vázne komunikace a nejsou schopni si o svých pocitech a starostech spolu promluvit a hledat řešení, je to vždycky zlé. Pak se většinou objeví někdo, kdo je ve správnou dobu na správném místě a problém je na světě. Její manžel by si měl opravdu pořádně rozmyslet a ujasnit, co vlastně od života chce ... takhle nechce ublížit nikomu a místo toho ubližuje všem. Já bych zatím nedávala žádné ultimatum, chce to chvíli čas a hlavně jasnou a chladnou hlavu, protože v zoufalství a rozrušení člověk kolikrát něco řekne nebo udělá a už se to pak třeba nedá vzít zpět.
am®pise.cz: Tak to je veselý 
Měla jsem tu hrozně dlouhý komentář, ale místo toho snad jen jedno. Ať vezme děti a na pár dní někam odjede, jestli to jde. Já jsem totiž hlava horká, nejradši řeším všechno hned, teď a tady a chci znát jasná rozhodnutí. A nejednou jsem litovala... Takže má rada, nic neřešit, nemluvit, jen oznámit, že na víkend odjíždím. Nechat si to projít hlavou... na nepříjemné a bolestivé rozhovory je vždycky času dost...
---
am.pise.cz
newold: Plně s Tebou souhlasím v tom, že horká hlava nadělá víc škody jak užitku! ... Ovšem s tím odjezdem na víkend, to asi nebude jen tak. Je to složitější.
james003®pise.cz: To je na prd. Pokud o nej stoji, at zabojuje. 
Ono se ale lip radi nez jedna..
Pokud ho má opravdu ráda, ať bojuje! valach: Vidíš, a já bych řekl, ať nechá věcem volný průběh. Ať udělá cokoli, bude to v jeho očích špatné a důvodem k rozchodu. Chlap musí vychladnout - někdy to trvá i dva roky, někdy jen pár týdnů. Jakmile by měl začít řešit praktické věci, raději se na všechno vybodne a nechá věci tak, jak byly.
Ale co já bych komu radil? Já na vztahy kašlu - nikdo mě nepotřebuje, nikoho nepotřebuju já. Jsem jak Krampol v jazykovém kursu češtiny pro Japonce - sem tu sam a mam klid. Fertig!
newold: No jo. 
Tak založíme klub, co říkáš? A budeme se litovat. 
Nevrč. Já s tím "nikdo mě nepotřebuje, nikoho nepotřebuju" nezačala.
Ono je bojovat a bojovat. Já to nemyslela tak, že přilítne s pánví v ruce a začne ho třískat po hlavě! 
Ale rozhodně bych nikam neodcházela, pole nevyklízela. Tím spíš, když On sám neví, co chce. Což je evidentní. ... Mezi námi - On je Ryba jako Ty. A kdybys četl její další mejlík, musel by ses usmát. Notujete si! Mají dvě děti, třetí možná na cestě a On jí řekne: "Nepřemýšlej, nějak to dopadne." Nepřemýšlej? Nech věcem volný průběh? Chlapi, vy jste u těch mamutů snad zamrzli či co! 
valach: Doprkýnkadubovýho - kam sakra pořád chodíš na to, že se lituju? Nepodsouvej mi svoje pocity, já jsem naprosto spokojený a vyrovnaný člověk. Naprosto nic mi neschází a že mě občas sere svět? A co má být? Nějakých šest miliard lidí se to nikdy nedozví. A tak je to správně, tak to má být... Jednotlivec nic neznamená.
davidhavel®pise.cz: Na tohle není lehké odpovědět a rozhodnutí musí dotyčná udělat stejně sama, jelikož sama si ponese následky. Mnohem jednodušší je odpovědět na otázku "co chce chlap slyšet"... "ano, můžeš mít nás obě, já se s tím srovnám a až Tě to přestane bavit, budeme žít jako doteď v pohodě dál". Jenže takhle to Bohužel nefunguje. Až na pár výjimek jsme každý více či méně majetnický a asi je to tak správné. Člověk není (Bohužel nebo Bohudík?) jako většina zvířat a tak je pro něj přirozenější žít monogamně. Kamarádka nechť věří, že se trápí i on, že ani pro něj tohle zjištění o svých citech není žádná výhra a že když je s jednou, má hlavu u druhé, takže se trápí všichni. Nevybral si to, prostě to tak je. A má rada na závěr? Nechť to chvíli zkusí tolerovat a uvidí, jestli jí to bolí víc, než když bude bez něj...
am®pise.cz: Já vím, Renátko, vždycky nejde odjet Ale jak říká David, chlapi jsou majetničtí, tak ať to žene trošku přes žárlivost. Samozřejmě, že se může stát, že vědomí "že moje žena někoho má" mu bude vyhovovat, já takového chlapa, kterému by to nevadilo, neznám.
---
am.pise.cz
newold: Já jich znám plno! ... A jinak - ženské jsou také majetnické. A je jim to prd platné!
valach: Tak to bychom se někdy měli seznámit - mi je vážně jedno, jestli manželka někoho má, nebo nemá. Není to můj problém - je to její věc. Je dospělá, dva(a něco)krát plnoletá... Jestli na to má čas a prostor? Ať si holka dělá, co uzná za vhodné - no ne? Osobní svoboda je to nejdůležitější.
bublinkacz*: Přesně to se stalo mezi mým synem a brzy již bývalou snachou. Oba jsou to vlastně hodní lidé se smyslem pro rodinu, bohužel ale ne spolu. Byli nešťastní oba a tím i jejich malý synek. Když byli spolu, jen se dohadovali, byli na sebe alergičtí. Nemohli žít už ani vedle sebe, ani kvůli tomu malému ne. Prostě si někdy dvě povahy nesednou a to se pozná až po pár letech. Po vzájemném vyčítání a shazování viny jeden na druhého to prostě ukončili. A s odstupem několika měsíců mohu říct, že to prospělo všem třem. Já i manžel jsme z úplné rodiny, sama jsem vdaná 22 let. Všude je něco. Měla jsem názor, že všechno jde překonat a urovnat jen pro zachování rodiny. Už ho nemám. Všechno vyřešit nejde a někoho nutit ke vzájemné lásce je blbost. Boj o milovanou osobu má smysl jen do té doby, pokud jeho srdce a mozek není jinde ( a všichni víme, čím chlap myslí). Otázka je, zda u kamarádky jde o lásku či psychickou závislost na partnerovi. Od obojího se lze osvobodit, pokud ten druhý nechce ve ve vztahu setrvat.
Rozkvetli oba, syn i snacha. Bez sebe jim je líp. Kdybych to neviděla na vlastní oči, neuvěřím.
newold: Vím, o čem mluvíš. Mám kamarádku v mých letech. Má dvě děti, dnes už dospělé. V manželství jim to neklapalo a tak se rozvedli. Dnes má přítele (mimochodem o 10 let mladšího než je ona) a její bývalý manžel přítelkyni (o 20 let mladší 
), no a dnes se tihle čtyři stýkají víc než dřív, rozumí si, pořádají večírky a mají už i vnoučata! ... Stýkám se se všemi. Takže vím, že to není jen nějaké divadlo, ale skutečná harmonie.
newold: No a proč myslíš, že pracuju ve školství? 
Víš kolik je tu hřebečků!
... Ale teď vážně. Nemám (důvod) motivaci něco dělat. Nemám.
nena: S láskou je to jednoduché. Láska buď je a nebo není. Nikdo ji nevyhrozí, nevypláče, nevyprosí, - ona buď je a nebo není, nic mezi tím.
markisha: Já bych taky zatla zuby a počkala, jak to dopadne, tlačit na nej nemá cenu.