Středa sluníčka třeba!

"Můžu ti na něj šáhnout, Rudo?" zacvrlikala jsem v jídelně u okénka a fronta za mnou padla jako domino. Nechápu, čemu se všichni řehnili.

K obědu žemlovka. A jako naschvál plná švábů rozinek.

Mobil sebou na oběd nenosím. Snad jen jednou jsem ho měla, a to ještě jen proto, že mi měla volat Katka a já to nechtěla prošvihnout.

Kdykoli se z oběda vrátím a on modře poblikává, vrhám se naň řádně nadrženě. Blikal i dnes. 

Můj milý, rádoby tajný, ctiteli. Píšeš mi z sms brány, nemám Ti tudíž jak odpovědět. Ale vím, že čteš tyto řádky. Tvá zprávička mi radost udělala, to ano. Ale ta kombinace čokolády, šampaňského a jahod mě maličko děsí. Tedy - hlavně ta čokoláda.

P.S. Hraješ si s ohněm. A ten do papíru nezabalíš. Troufáš si?