Kočičí den?

Dnešní vítání občánků se muselo obejít beze mě. To, co původně vypadalo jako chřipka, zmutovalo v jakýsi moribundus. Chcačky nechcačky zítra pošupajdím pro antibiotika.

Ale zpátky ke Kočičímu dni.

Když jsem dnes pročítala vaše blogy, musela jsem se usmívat. U Hospodyňky koťátko, u Valacha koťátka. U Tenisáka řízky.

Včerejší odpoledne jsem trávila s jedním z vás. Neřeknu s kým, neb nemám nejmenší tušení, jestli by to dotyčnému nebylo nepříjemné.

No a jak jsme tak klábosily, slyšela jsem z koupelny divný šramot. Juknu a co nevidím. Mikeš si to šine opět do pračky. Ano, nesmějte se. Katka zrovna vyndala vyprané prádlo, šla ho pověsit a kocour zřejmě cítil teplo a prostě hupsnul do bubnu. Ne poprvé.

Vydržel tam asi dvě hoďky.

P.S. Víte, jaký je rozdíl mezi nachlazeným chlapem a nachlazenou ženou?

Chlap lehne. Z postele nevyleze čtyři dny. A z ložnice se jen ozývá: Reni, uvařila bys mi česnečku? Reni, uvařila bys mi čaj? Reni, dones mi teploměr.

Kdežto nachlazená ženská plácá v neděli bramborové knedlíky (domácí, samozřejmě) pro šest dospělých lidí, hovězí na pepři a ještě dumá, co upeče.

A víte co? Přes to všechno bych ani na chvíli nechtěla být chlap.

Pěkný den, Prdelky. Jdu hňahňat nějakou tu buchtu! Přijďte na kafe.