Uprchlík

Jako malá jsem milovala bajky, pohádky až později. Některé knihy mám doma dodnes. Mezi takové patří i kniha pověstí, jejíž stránky jsou za těch čtyřicet let sice už řádně ušmudlané, přesto stále plné tajemství, strašidel a ne vždy šťastných konců.

Jmenuje se Král moravských vodníků a je opravdu hodně stará. Má ještě látkový potah.

Ne, nechci mluvit o té knize. To ne.

Chci mluvit už zase o vnukovi, neb jsem si při pohledu na něho na jednu z těch pověstí vzpomněla.

Na tu o hladové divožence, co jí pověsili maso na trám a zpoza rohu sledovali, kterak se jí prodlužuje krk, dokud na maso nedosáhne.

Přesně takhle stál totiž Dominik pod třešní.

Měl oči navrch hlavy a stále dokola a s důrazem vždy na první hlásku volal to své: "ŇAM! ŇAM! ŇAM!" 

Už víc jak týden na třešních doslova ujíždí.

Ještě že letos se jich tolik urodilo. Jsou krásně tmavé a šťavnaté.

Nechápu, že si některé maminky a babičky stýskají, že jejich dítě nejí to a to.

Dominik slupne naprosto všechno. Zeleninu. Ovoce. Nepotrvá to dlouho a slupne i tátu s mámou.

...

V sobotu po obědě jsem myla nádobí a Dominik hlídal dědu.

Slyšela jsem, jak si spolu vedle v obýváku žvatlají. Pak jsem se ale asi musela zabrat do škopku či co, neb že je všude naprosté ticho, mi docvaklo až po chvíli.

Nedalo mi to a raději jsem z té kuchyně nakoukla do jídelny. Nic. Nikde nikdo.

Kousek jsem tedy popošla, abych viděla do obýváku a tam jen děda - zabraný do nějakého přiblblého pořadu v televizi.

Dominik nikde.

Otočím se a krve by se ve mně nedořezal ...dveře dokořán!

Ten prďola už dosáhne na kliku, to je nadělení. 

Vyběhla jsem na chodbu a za límec ho čapla na poslední chvíli - u hlavního vchodu.

Nechci ani domyslet, co všechno se mohlo stát, kdyby vyšel před dům a nešel na zahradu, ale na silnici.

U nás řidiči nejezdí, u nás létají. Jako střelené svině.

...

A tak jsme šli na zahradu - zase na třešně.

Na šňůrách viselo čerstvě vyprané prádlo. Mám pokračovat, nebo to vaše fantazie zvládne sama? 

Jasně, že všechno prádlo, kam až Dominik dosáhl, bylo během chvilky od třešní.

Jasně, že si na hlavu nasadil prádelní koš a capal s ním po celé zahradě. Vypadal jako hranatý hříbek. Z pod koše mu čouhaly jen nožičky.

Chtěla jsem konečně udělat alespoň jednu fotku. Ale on je jak z hadích ocásků. Neposedí. Nepostojí.

Takže, ...dnes jen strom.

A jeho díra smyslného tvaru, to aby ani Eger nepřišel zkrátka.