Rosím ji, rosím a srp v nedohlednu!

K večeru mi volala Terka. Probraly jsme děti, práci, počasí, její trávník. Trávník nedávno vypěstovaný a už ho prý ojíždí každé dva dny.

To by se mi tedy chtělo! Být trávou. Ráno orosena, večer pokosena. Sakriš. Vlastně asi chtělo. Vždyť se má ta travka líp než já. Já rosím, rosím a srp v nedohlednu.

Po trávníku přišlo téma, kdy se Terka ve svém vyprávění smíchy úplně zajíkala a já jí tím pádem rozuměla jen každé druhé slovo. Stačilo to. Smála jsem se, neb má fantazie je opravdu bezbřehá. A divoká.

"Ne abys to dala na blog!", smála se Terka, ale v hlase bylo slyšet zděšení. "Ani slovíčko! Leda bys změnila jména", slzela smíchy.

"Nedám. To bych nikdy neudělala."

Neudělám. Já nikdy nelžu.

A tak tedy jen vtípek pro pěkný den. Když už máme opět tu středu!