Neodkládat! Nikdy. Nic.

Vymyslela jsem nový, dokonalý způsob jak bojovat s vlastní prokrastinací. Aplikovat jej začnu v pátek. Nebo v sobotu. Ještě nevím.

...

A teď vážně.

Nestíhám.

Výplaty. Vnuk. Účetní závěrka. Vnuk. Statistika. Vnuk. Domácnost. Vnuk.

...

U Libušky jsem dnes četla citát, který mě pokaždé zaujme:

"Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje."

Reagovala jsem.

Ale jak mám ten fofr, tak mi v komentáři ze slůvka "existuje" uniklo písmenko "S". 

Uvědomila jsem si, jak je ono zdánlivě obyčejné "S" důležité.

A jak je vše rychlé. Jak všechno souvisí se vším. Jak ta dvě slova dělí jen tenoulinký led.

Chvíli existujete. A ani se nenadějete, exitujete.

Jedno jediné písmenko a co nadělá neplechy.

...

Ale otočme list. Kapka humoru, byť černého, není snad nikdy na škodu.

Přišlo mi e-mailem:

Přijde 90. letý dědouš k doktorovi a sestřička s ním vyplňuje kartu.
- "Tak co, dědo, kouříte??"
- "Jo, jo, tak dvě krabičky denně."
- "Hmm, a, pijete, dědo??"
- "No, jo, tak tři piva a lahvinku vína a štamprdličku navrch."
- "Hmm ...a dědo neříkejte, že máte ještě i sex?! "
- "Ale jo, zrovna nedávno ke mně přišla ženská, taková vychrtlejší, ale jinak docela pohledná... a tak jsem ji hned vošukal na kavalci, a protože jsem v sobě měl tu láhev vína, tak jsem ji vojel ještě na stole. Byla z toho úplně vyvalená a když za ní zapadly dveře, dal jsem si tu štamprdli. V tom někdo zaklepal, když jsem otevřel, zase ona! Myslel jsem, že chce ještě, ale ona, že se omlouvá, že nerada ruší, ale prý si u mě v obýváku zapomněla kosu."

...

Tak. A já už zase frčím.

Pěkný den. Všem.

Těm, kteří mají ve svém jméně či nicku ono důležité "S", pak obzvlášť.