Hořím zvědavostí

Spát jsem šla před půlnocí. Měsíc se rozlil po posteli. Úplněk. A 21.tého k tomu. "To bude neděle", říkala jsem si a oči se mi zavíraly. Bude!

...

Asi ve dvě ráno mě vzbudil kocour.

Ve čtyři ráno vrzly dveře v kuchyni. "Á, Katka s Péťou už dorazili." Byli na tancovačce. Otočila jsem se na druhý bok a usnula.

V sedm ráno vrzly dveře v kuchyni ale znovu, posléze v koupelně a to už jsem tak klidná nebyla. Hlavou mi vrtalo, co se asi tak děje, že někdo z těch dvou straší už v sedm, když dorazili teprve ve čtyři. Koupelnu mají nahoře taky.

Nevydržela jsem a vstala před půl osmou. Nejen ze zvědavosti. Ale i proto, že sluníčko svítilo úplně stejně jako v noci měsíc. Zřejmě spolu soutěží či co.

Dala jsem si vařit vodu na čaj. Šoupla prádlo do pračky. A pak jsem si toho všimla.

Chybí mi tu kbelíček! Že by JedBull nebo Jumíček?

A tak teď čekám, až slezou z té své věže ke mně do podzámčí. Katka nebo Péťa? Kdo z nich bude zelenější? Kdo z nich, bude-li nejhůř, z té své postele nevyleze vůbec?

...

Oběd už mi tu voní. A to tak, že neodolatelně!

Nezbývá než počkat. Mezi námi, mým favoritem je z 69% Katka. Péťa totiž nepije. Neriskne to. Kdo někdy zažil Katku opilou, ten se nenapije. Ošidil by se totiž o spoustu legjace.

...

Pěkný den, Prdelky. A držte mi palce, ať nemusím prát celý den.