|
Kdo si hraje, |
|
Článek Slib nebo přání?
Komentáře k článku: Slib nebo přání?
inenaso: Já se domnívám, že celý život jen dávám, ale ten komu dávám si asi stejně myslí, že to tak není. Nepochopeni světem jsme všici
nebo
Né, já samozřejmě vím, jak jsi to myslela. zdenka"ren": No ano,jeden dává a nic nechce zpět,a pak najednou přijde den "D", dostane ránu do palice, aby prozřel,že musí být v tomto duálním světě vše v rovnováze, a ejhle,vše se mění jako kouzelným proutkem a diví se,proč to jednomu muselo trvat tak dlouho. 
newold: Jenže... já to tak mám, Zdeni. Je mi hezky, když je hezky jemu, vám. A nikdy mě nenapadlo za to něco chtít. Přátelství přece není obchod. Nebo jo? 
inenaso: Ne, přátelství není obchod, ale Zdena má pravdu, - vše musí být v rovnováze!!!!!!!!!!!!!!
newold: Jestli něco nesnáším, pak vykřičníky. Tohle mi nedělej, Irenko, kousnu Tě do zadku. 
Přátelství je založeno na svobodě. Ne na očekávání nebo potřebě.
Teprve tehdy láska voní, když nic nežádá a chce jen dávat - dávat pro pouhou radost z dávání. Teprve tehdy je to čistá vůně.
Proč to ale říkám Tobě? Zrovna Tobě...
amelie00: Cítím to jako Ty, Reni. Dávám a nic nežádám. Očekávání ničí vztahy. Jen v případě mého manželství se to dávání vymklo z rukou. Tam už mi dochází síla "něco" dávat.
newold: Asi je třeba to brát případ od případu. Protože já nemám pocit, že by mě ničilo, že některým lidem pomáhám nezištně. Fakt ne. Naopak. Sama jsem jim pomoc nabídla. A rozhodně jim nic nepřipomínám, nic po nich nechci. Jsem prostě ráda, že jsem jim pomoci mohla.
newold: Problém dnešní doby - absence komunikace, unáhlené závěry, spekulace. 
Budu muset přijet. Naložím Tě a pojedeme za Hospodyňkou. 
newold: Ještě jen - ta písnička je krásná, líbí se mi už dlouho. 
Hlavně třeba tohle: "Kde si, kam sa vlievaš, ak nie do mňa..." Ach ta moje fantazie! Zrovna nedávno jsem přesně tuhle písničku šuškala Pátkovi do ucha. 
newold: Musím to kapku odlehčit...
"Když pláčeš, většině lidí je to jedno. Když máš trápení, málokdo si všimne, že Tě bolí srdíčko. Ale ...zkus si prdnout."
newold: No. A nebo bláto na hřišti. Frčím. Dnes jdu třepat pravicí jednomu důchodci. Pěkný den. 
Všem! 
mirekČ: Jedna z hlavních a přirozených vlastností systému je udržovat se v rovnovážném stavu. ,
newold: Ano. A proto máme plno milionářů a plno bezdomovců. Aby se to vyrovnalo. Ten systém.
Ty, Míro, ...teď jsi mi tedy hnul dírou, to Ti povím! 
Systém?
newold: P.S. Nemám žlučník, zbyla mi po něm jen "díra". Raději to hned uvádím na pravou míru. Aby to někdo nepochopil jinak. Známe své paphajmské.
newold: Pro hnidopichy - správně "pappenheimské"
...
Byla jsem dnes po roce popřát jednomu pánovi k 87. narozeninám. Šok. 
Ještě loni to byl On. Dnes ho byl věchýtek. Ležel. Ani ruku neměl sílu zvednout.
Nemůžu to strávit. Pořád ho mám před očima... to jen tak na okraj. Aby bylo jasno, proč jsem vedle jako ta borovice. A píšu překlep nepřeklep, blbina neblbina. Už tu Zubatou nemůžu vystát... jak říká Evička: "Moc si to bereš, nech to koňovi." ...a já na to pokaždé: "No jo, ale když já jsem fakt Kůň." Fakt. Jsem. A dokonce Kůň ohnivý. ...a koukám, že dnes mi to povídá asi víc, než bych chtěla.
zdenka"ren": Přátelství není obchod,o tom není řeč. Já tím neměla na mysli to,že chci něco zpět. Ani náhodou. Myslela jsem to trochu jinak. Tak se Reni omlouvám, a opět posílám
newold: Zdeničko, královno Koloběžko první, hlavně se neomlouvej. Vždyť není za co! Od toho komunikace přece je - abychom si věci vzájemně objasňovali. V klidu. Pohodě. A rádi. 
Kdybych nechtěla mluvit vůbec s nikým, tak se nesnažím ani psát, zalezu a ani nemuknu. Bez vás bych byla už úplný Robinson. 
zdenka"ren": P.S. Jo, vidím, že jsem napsala,že mám dostat něco zpět,ale bylo to myšleno opravdu jinak,ale už to nebudu rozvádět.
adil®pise.cz: Žádné moudro ze mne nevypadne,myslím si totéž co Irenka A kdo nerad dává a myslí především jenom na sebe a vůbec mu to blbé nepřijde, tak to je korunovaný sobec! Až se ráno probudíš, přeju Ti, Renátko, hezký, pohodový den
---
adil.pise.cz
skaut68-pise®vzpomina.cz: Chodím se srdcem na dlani. Mnohokrát již bylo poplivané, odkopnuté... Pokaždé ho zvednu, "opravím" a opět nabízím. Nečekám za to nic. O to silnější je zážitek, když je mi stejným způsobem nabídnuto srdce toho druhého.
Pod tím srdcem rozuměj lásku k bližnímu. Přátelství, kamarádství, porozumění... Nebo taky nenápadnou kytičku, která na nás "čekala" u chodníku a kterou mi kdysi s láskou přinesly mé děti a dnes mi ji nosí Ema.
Nebo drobnost, někdy i větší drobnost. I finanční výpomoc, která je spontánně nabídnuta...
Je toho hodně, co bych o tomto napsala, třeba celé pojednání. Vše je založené na člověčenství, na lásce. Na lásce, která je vlastní dětěm a mnozí z nás dostanou ten dar, že si ji uchovají i v dospělosti.