Šukni si, šukni

Tak jsem včera koupila další tři modřiny, spát šla už ve čtvrt na dvanáct a probudila se snad jen dvakrát. Klidná noc. O to veselejší bylo dnešní ráno. Inu, všechno je jednou poprvé.

...

Ráno co ráno vstávám za tmy, aniž bych si rozsvítila, neb nechci budit manžela. Ten vstává až kolem půl desáté, ať už je den pracovní či víkend.

Neslyšně vypluju z ložnice, v obýváku popadnu od večera připravenou hromádku svého šatstva a jako ta myška jdu potichu a stále ještě bez světla do koupelny.

Tam rozsvítím, zaflirtuju s kartáčkem svým zubmisivním, bříšky ukazováčků smočím svá vytahaná ňadra víčka, hřebenem pročísnu vlas svůj kadeřavý a počnu se oblékat.

A protože je to už dobrých 45 let den co den naprosto stejné, troufnu si u toho často i přemýšlet, neb multitasking máme my ženy nejen v podbřišku.

Ku škodolibé radosti Matrixu jsem přemýšlela i dnes.

Má dnešní první myšlenka, respektive druhá, nepatřila kupodivu Lidušce, ani Radce, Irence, Alence, Lence, patřila Lentilce.

A jak si tak přemýšlím, oblékám se a zase přemýšlím, napadá mě, že až na dvě z nich, jsou to vlastně samé Kozorožky, Koňadry, Kolíčky mé diamantové, a usmívám se.

Vyjdu z koupelny. Vezmu kabelku, klíče od auta, kabát a na chodbě vklouznu do kozaček. Zapínám pravou. Levou ne, při zapínání levé kozačky si totiž zděšeně uvědomím, že ...nemám sukni!

To se mi snad ještě nikdy nestalo. 

To bude zase Pátek!

fotografie nalezena v babyboxu