Vibri, vibri

"Reni, máš na autě tažný? A máš vlek? Přivezla bys mi sem koberce z bytu?" švitořila mi v neděli do sluchátka má nejmladší, o třináct let mladší, sestra, která se stěhuje z bodu A do bodu B.

Mám tažné, mám vlek, mám řidičák. Co ovšem neumím, neumím s vlekem couvat. Bylo tedy nad slunce jasné, že Filip musí opět se mnou.

A ještě že tak!

Na obou kobercích stál totiž nábytek, což mi jaksi má nejmladší sestra nejen že neřekla, ale ona si ho nepřijela ani vystěhovat.

Zbylo to tedy na nás. Na mně, mém synovi a mých ne zrovna nejmladších, zdravím oplývajících, rodičích.

Prskala jsem. Vrčela. Ale co bych pro svou sestru neudělala.

Nábytek z dvou místností musel ven.

Pochopitelně muselo ven i všechno co v sobě skrýval. Nádobí, prádlo, hračky. Teď mě tak napadá - vždyť moje nejmladší sestra doma nemá ani jednu, ani jednu, knihu! Opravdu. Neviděla jsem ani jednu. 

Co jsem ovšem viděla, a nejen já, nám všem čtyřem rozvibrovalo bránice.

Sotva táta vnořil své ruce do skříně s prádlem, aby hromádku šatstva vyndal a přenesl na stůl, vykvikl: "Něco tam je!"

A tak hromádku vyndal i s tím čímsi a ejhle, z jeho pravé ruky na nás jukal růžový (odporně růžový, podotýkám) vibrátor!

Filip se smíchy neudržel. Já to nekomentovala. Máma mlčky polkla. A táta, táta v hledání natěšeně pokračoval.

A nacházel!

Během 69. vteřin jsme nad sbírkou rozličných erotických pomůcek mé sestry slzeli smíchy už úplně všichni.

Teď mě tak napadá - možná sestře ohledně těch knih kapku křivdím, možná se v koutku jedna kniha přeci jen choulila. Dobře maskovaná.

Kámasútra.

...