Přišlo e-mailem

Jedno dopoledne slavili v kostele mši svatou. Zástup dvou tisíců lidí překvapeně vzhlédne na dva hosty, kteří právě vešli - oba od hlavy po paty v černém a v obou rukách samopal.

Jeden z nich říká: Ten, kdo si myslí, že mu Kristus stojí za to, aby dostal ránu ze samopalu, ať zůstane pokojně sedět.

Schola se v momentě vyřítila ven. I ze sboru představených jich pár uteklo. Odešla i většina z přítomných shromážděných.

Z dvou tisíců přítomných věřících zůstalo sedět jen 20 lidí.

Jeden z ozbrojených se rozhlédne kolem sebe, podívá se na kněze a řekne: "V pořádku, Otče. Osvobodil jsem Tě od falešných lidí a přetvářky. Nyní už můžeš začít s kázáním."

Načež se oba ozbrojenci otočili a odešli.

Je směšné, že člověk e-mailem přeposílá spoustu sprosťáren, vtipů, ale když mu přijde e-mail s křesťanskou tématikou, dvakrát si promyslí, jestli jej poslat dál - svým známým a přátelům. Přeposílám-li vtip, jednoduše označím adresáty bez rozmyslu. Ale teď? Teď starostlivě a promyšleně vybírám, komu poslat a zda-li vůbec. Vždyť, ...co si ti lidé o mně pomyslí, když jim pošlu něco takového?  

Proč nás zajímá, co si o nás druzí myslí? Proč se za své (slušné) pravé chování stydíme? Já tedy ne, já se nestydím. Ale znám, a každý den poznávám další a další lidi, kteří ano. Lidi, co je to s vámi? Odložte brnění, venku je hezky! ... Nekecám.