Souhra živlů II.

Po Salamance chystám se do Tibetu. Mnišství pečlivě piluju tři a půl roku, hrabe mi řádně. Noc co noc mluvím s mrtvými. Před živými utíkám.  Organismus jsem po večeři neměla ani nepamatuju. Natož k snídani!  A nemyslete si, že těch 69 minut v hodině fakt nemyslím na nic jiného než na ten SEX.  Myslím! Jen o tom nemluvím.  Coro kdysi kdesi řekl: "Piš telepaticky, funguje to!", tak telepatím. Nemluvím. Telešpičkuju. Vnímám.

Mimochodem, už vím třeba i to, že vejce bylo dřív než slepice!

Láska je nejniternější potřebou každého z nás. Strádáme nikoli hrozbou nemoci nebo chudoby, ale strachem, že není nikoho, kdo by o nás skutečně stál, nikdo, kdo by nám skutečně rozuměl. My všichni zoufale toužíme po lásce, bez ohledu na to, zda jsme zdraví, majetní či rozumní, neb bez lásky, bez Pátka, zůstáváme Robinsonem. Nejde o to lásku dávat. Nejde o to ji dostávat. Jde o to sdílet ji. Milovat a být milován.

A proč je trvalá vzájemná láska tak nepochopitelná? Abychom dosáhli úplného a trvalého spojení se svou druhou polovinou, s Pátkem, musíme se nejdříve naučit učit. Musíme se naučit komunikovat, aby druzí rozuměli nám. Musíme se naučit učit rozumět druhým. Ovšem, také musíme rozumět sami sobě. Musíme zvládnout moudrost dvanácti tajemství lásky. Pak jsme svými duševními, tělesnými, citovými a spirituálními podstatami schopni dosáhnout konečné, dokonalé harmonie.

Každý z nás jsme originál. Ale základní charakteristika dle Zvěrokruhu, ať chceme nebo nechceme, na každého z nás sedí jako prd*l na hrnec. Vlastně i sám život se dá rozkouskovat na dvanáct období, dvanáct slunečních znamení. V každém takovém kousku života se učíme něčemu novému, a to včetně lásky.

Dvanáct kousků onoho sladkého dortu žití, kde třešničkou je Láska.

Každá třešeň má pecku, některá i červa.  Co máme tedy učit druhé a co sebe? A jaká jsou ta životní období dle charakteristiky dílků Zvěrokruhu? (Nechápu, proč ještě nikdo nevymyslel Zvěrokosočtverec. Asi se do toho pustím.)

Spořádali jsme půl dortu, ale to z daleka není konec. Po dosažení citové dospělosti je potřeba, abychom se každý z nás prokousali i skrze zbývajících šest kousků. Bez toho smysl lásky neobjevíme.

P.S. Já už prošla všemi dvanácti etapami, co je láska, pravá láska, vím... A vůbec mi to nechutná! Pátek se mi totiž zasekl kdesi v období pubescence. Asi. Vím já?

P.S. II. Tak co? Myslím jenom na SEX? No jasně že jo! I teď! Kdykoli totiž myslím na toho rošťáka Pátka, myslím na SEX.

Na co teď myslíte vy?