Včerejší vítání občánků si nejvíc užil asi Robin, můj synovec. Pasáž, kdy mi při podpisu do pamětní knihy obce vylétly koňadry z výstřihu ven, si na videu pak pouštěl stále dokola.

Chce se mi vtipkovat, chce se mi smát. Budeš to kvitovat? Chce se mu stát?

Prášek na praní, vložky, jedny dětské pleny a osm stovek v háji. "Osm stovek za tři věci!", opakovala jsem si v autě stále dokola a snažila se to rozdýchat.

Sluníčko svítilo a nebe bylo modré i dnes. V tuhle dobu už ale není. Ani sluníčko. Ani nebe. Sněží. Vločka stíhá vločku. A já viděla kočku. Úžasnou! Jukněte. Přišlo mi to do mejlu.

Dnes je to dvanáct let co jsem jiná. NewOld-ová. A zrovna dnes je tak krásně. Přes noc napadl další sníh. Nebe je celý den nádherně modré. Sluníčko svítí a olizuje sníh jako zmrzlinu.