Bezprostředně, bez kontroly

Dnes je to dvanáct let co jsem jiná. NewOld-ová. A zrovna dnes je tak krásně. Přes noc napadl další sníh. Nebe je celý den nádherně modré. Sluníčko svítí a olizuje sníh jako zmrzlinu.

3:33 - přesně tolik ukazoval budík, když jsem se dnes ráno probudila.

Něco po šesté v postýlce zavrněl vnouček. Trapně jsem mu uvařila dlabanec. Cucnul si a začal se smát. Nesnědl vůbec nic.

On se pořád směje. Mladí si tak hodné dítě vůbec nezaslouží.

Včera k večeru mi krásně žvatlal. Nahrála jsem si ho i na mobil, ale neumím to "useknout" v místě, kde jsem pak slyšet já. Já mu ten monolog evidentně kazím. To musí pryč.

Dnes jsem ho měla na chvíli i v práci. Školník ho málem úplně vymazlil.

Od jedenácti spí. Neprobudil se, ani když jsem ho přebalovala, ani když jsem ho krmila, ani když jsem ho oblékla a šoupla do kočáru. Spí i teď. Od jedenácti. To bude noc.

...

Nového nic. Jen další nádor v rodině, další operace u jiného člena rodiny, a další zjištění, jak to v tom našem zdravotnictví stojí za ho*no. I v Praze! Svědomitého doktora aby pohledal.

V práci. Děs běs, Velebnosti. Tak moc bych se z toho potřebovala vypovídat, ale slíbila jsem apok@lypsíkovi, že pod heslo psát nebudu, když ho nechci nikomu dát. Tudíž nic.

Jo, a sháním bydlení pro jednu svobodnou maminku. Byla u nás ve škole, jestli nemáme místo na ubytovně. Nemáme. Bylo mi jí tak líto, že jsem se do toho vrhla po hlavě a sháním a sháním. Tím spíš, že znám její rodiče, znám její prarodiče. Zazobaná rodina. Prarodiče mají vilu. Rodiče jsou rozvedení a každý z nich má svůj dům. A chudák holka s miminem nemá kam jít. Tohle mě prostě štve. Je mi ukradený, jestli je prezidentem jeden nebo druhej. Ani jednoho jsem nevolila. Ale to, že se rodina vys*re na dceru, vnučku, to mě fakt žere. To bydlení jí prostě seženu!

...

Taky se vám stává, že si během dne řeknete, "Tohle musím napsat na blog!" nebo "Tohle musím vyfotit a dát na blog!", ale když se vám pak prsty nadrženě rozeběhnou po klávesnici, v hlavě máte duto? 

Mně se to v poslední době stává často.

A fotky jsem z mobilu do pc ještě nestáhla. Není čas. Prcek mě zaměstnává 69 minut v každé hodině.

Konečně chápu, proč mají ty mladé maminy doma binec. Proč nemají vypráno, vyžehleno, navařeno. Jak by mohly, když dřepí u pc a závislačí na facebooku.

A to nemluvím o tom, že za doby mé mateřské žádné jednorázové pleny neexistovaly. Ba ani automatku jsem neměla. Pleny jsem vyvářela pěkně v hrnci. A přesto jsem měla i vypráno, vyžehleno, navařeno.

Lidé k sobě měli blíž.