"Vnoučata měj pro radost, ne pro práci. Mají rodiče," řekla mi dnes Jarka. Odpověděla jsem jí naprosto bezprostředně. "Ale já je mám pro radost. Prvních 69 minut."

Minulý týden jsem svým vnoučatům koupila dětské hřiště. Rozhodně ne snad proto, že mám tolik peněz nazbyt, ale proto, že jsem babička hlídací a chci je zkrátka udržet na zahradě.

Jsem přecitlivělá. Všechno mě dojímá. Je to věkem či tím, že už jsem babička? Nebo jsou to hormony? Nikdy dřív se mi dojetím nechtělo brečet tak často jako v poslední době.

Před chvílí jsem se vracela z druhé školní budovy do své kanceláře a ve vestibulu potkala dvě studentky, byla zrovna velká přestávka. Obě dvě měly na hlavě věneček z pampelišek.

Slíbila jsem svým přátelům, že po delší době napíšu alespoň malinkatý článek a přísahala na holý pupík. Od té chvíle nemyslím na nic jiného.