Středa - zobák držeti je třeba!

Od rána mi třeští hlava. To asi ten dnešní asteroid. Nebo víno, které mi tchýně večer co večer zdatně dolívá. Asi abych nechytla toulavou

Kdykoli píšu Pátkovi, jsem sama sebou a pokaždé začnu po pár slovech veršovat. Nemám nejmenší tušení proč to tak je, ale je.

Úplněk. Zatmění. Nálada pod Alíka, neb Falus Ciklus opět zaperlil. V návalu zlosti jsem o tom včera psala pod heslo i článek,

Tak tohle je Děčín Davidův. Fotky jsou pořízené minulý týden. A jsou bezva. 

Dnes a denně zjišťuju, že do téhle doby nepatřím. Nebo možná na tuhle planetu. Netuším. Jsem buď E.T. (i já domů volávám) nebo jsem z minulého století.

Dnes je zvláštní den. Netuším, jestli je to tím, že je opět 6.2. jen v opačném pořadí (2.6.), ale věci mezi nebem a zemí evidentně existují a co hlavně... fungují.