6.2.6

Dnes je zvláštní den. Netuším, jestli je to tím, že je opět 6.2. jen v opačném pořadí (2.6.), ale věci mezi nebem a zemí evidentně existují a co hlavně... fungují.

Tři dny mi šíleně třeští hlava. Nálada na mínus pěti, bod mrazu je málo. Snad nikdy jsem se necítila tak sama proti všem jako poslední rok. Robinson uprostřed oceánu. Vlny zprava. Vlny zleva.

Snažím se tu šaškovat a své pravé rozpoložení tak snad úspěšně maskovat. Dokonce i za tu cenu, že budu např. u Sargo či Hospodyňky za idiota. Ostatně, nebude to poprvé a obě mě znají. Pevně doufám, že dobře.

Dnes je zvláštní den. Nemám ráda sudá čísla, ale dnes. Dnes to asi přehodnotím. Alespoň na chviličku. Alespoň na těch 69 minut.

Koneckonců, narodila jsem se 14.12.66 ...samá sudá.

Dnes tu o sobě samé prý četla Marcela. Přišel mi od ní tento e-mail:

"Mrazí mi z toho...mrazí mi z těch 10-ti let touhy, chuti, zamilovanosti, když to čtu. Jak šílenej je člověk držák, v podstatě "věrnej", nevím, jak to jinak napsat. Nevzpomínám si, jak to před těmi 10-ti lety bylo přesně, ale usmívala jsem se, když jsem to četla. Jen si říkám jedno: jak je možné, že jsi nepotkala nebo nepřišel někdo další, jiný, možná lepší, proč nepřeskočila jiskra jinde. A z toho mi mrazí asi nejvíc. Jsi kvalitní žena a je tě strašná škoda. Někde bude chyba - víme kde....? Přijdeme na to?

Ještě mě překvapuje tvá veřejná otevřenost. Neřešíš."

...

Má otevřenost? Přežila jsem svoji vlastní smrt, a to už je sakra důvod k otevřenosti.

Pochopí jen ten, kdo zažil.

Ti ostatní si zřejmě zaťukají na čelo, nevím.

...

Nikdy nic neodkládejte na nějaké potom, Prdelky. Ono třeba taky žádné potom už nikdy být nemusí.

Pěkný den.