"Nikam nejezdi, podívej, jak tam sněží," přemlouval mě ráno kolega, "vždyť můžeme jít do dílny. Šoupneš prsa do svěráku, bradavky ti požužláme a vyjde to nastejno."

Neb co? Neb já nikdy nelžu apok@lypsíku! To za prvé. A včera se mě to Tvé "jsem to říkal" kapku dotklo. Kapku víc. Střílíš dřív, než by sis ověřil pravdu.

Autor blogu pro čtení tohoto článku heslo NEVYŽADUJE.
   

"Jéé, vždyť ty jsi jako to Raffaello, ...taky v sobě máš mandli. Mandličku." smála jsem se přibližně před dvěma týdny, když jsem se svou těhotnou snachou mlsala

Dobrých dvacet let chodívám jménem obce gratulovat důchodcům k jejich narozeninám a na radnici vítat do života nové občánky.

Nová dvířka v nové díře ve starém komíně v kuchyni nejsou dosud řádně ošacena, tudíž mě ráno budila ne jen Meluzína ale celá její rodina. Včetně bezzubého strýčka Průvanu.