A všechno je jinak. Určitě to taky znáte. Dobrá nálada. Práce vám jde od ruky. Usmíváte se. A pak se stane něco, co během okamžiku, pouhým lusknutím pomyslných prstů Osudu,

Už tři dny tu opět bez ustání v jednom kuse sněží. Včera bylo náledí tak šílené, že se venku nedalo chodit, natož jezdit autem.

Středa - přání od srdce je třeba!     

Není to tak dlouho, co jsem tu psala o Katčině cestě do zasněžené Prahy a o tom, že to do ní nějaký vůl na křižovatce napálil zezadu.

Pravidelně se budím opět ve 3:30 ráno. Na minutu přesně. Netuším proč, ale otevřu oči, juknu na budík a na něm 3:30.

Slíbila jsem pár fotek. Než jsem se ovšem dohrabala z práce domů, bylo po sluníčku a byla jsem totálně promrzlá. Ovšem fotila jsem! Málo, ale fotila. A co jsem nenafotila já, nafotil

Pan Lada by měl radost. Vylezla jsem ráno ze dveří a zalapala po dechu, neb se mi v momentě obě nohy naráz a až po kolena pěkně potichoučku

Statečně jsem vyhrožovala, že letos už na Vánoce konečně péct nebudu, letos že už si Katka upeče sama, ale nedalo mi to a včerejší den jsem strávila u válu. S troubou.

Od včerejšího večera tu pršelo, sněžilo. V noci pak řádně přituhlo. Je tudíž jasné, že jsem ráno měla co škrábat. Sousedovic Fanda statečně pomáhal.

Jelikož si nejen Zuzka posteskla, že byl předešlý článek sice pravdivý leč depresivní, spěchám vám zlepšit náladu. Tedy snad. Snad se mi to povede alespoň maličko.