Necestou o půlnoci šlo nás domů šest. Klukům jsme daly náskok. Ne, ne proto, abychom mohly v klidu probírat taková ta holčičí tajemství. Jednoduše proto, že červené

Kdykoli stojím na pomyslné křižovatce, vybaví se mi Kobližčino "jakou cestou jdeš, takové lidi potkáváš". Devětašedesátkrát jsem se ptala sama sebe: "A proč nejdu

Už pár dní jsem vycucaná jako karamelka. Nevím, jestli je to úplňkem, na to jsem nikdy netrpívala. Spíš jsem si k tělu pustila mentální upíry zase moc blízko

Před dvěma týdny měl v jistých hojně čtených novinách vyjít článek o tom Zmetkovi. Autor ho den před tím stihl ještě rozeslat. I já ho obdržela.

"Venku mlha jak na pozemcích sira Charlese Baskervilla. Zima." Stejná slova jsem použila i v srpnu. Tehdy, když jsem vám vyprávěla o domě, ve kterém bydlím, o Titanicu.

Od rána mě bolí zub. Respektive zuby, neb totiž nevím, který přesně. Bolí mě celá levá, a to nahoře i dole. Dokud jsem zabraná do práce a sázím čísla do počítače,

Pátek. Pátek a první podzimní den k tomu. Od rána přemýšlím, proč se říká podzim. Proč ne třeba Předzim? Předkožka taky není podkožka. A předložka s podložkou si ani ruce nepodají.

Přejela jsem odbočku a najela tím pádem pár set metrů navíc. To bylo včera odpoledne. Pár minut před tím, než jsem nahá ulehla na takové to masážní lehátko s otvorem pro obličej.

Musím po tom černém včerejšku a ještě černějším dnešním ránu kapku odlehčit téma.

Včera mělo na KÚ proběhnout jednání mezi Dobešem a Ciklem. Jak dopadlo, nevím. Nikde ani ťuk. Nikde ani čárečka. Natož tečka. Tak jsem se naštvala a Dobešovic Pepíkovi napsala.