Ani ťuk

Před dvěma týdny měl v jistých hojně čtených novinách vyjít článek o tom Zmetkovi. Autor ho den před tím stihl ještě rozeslat. I já ho obdržela.

Článek v tisku ovšem nevyšel. Autor zmizel. Respektive zmlkl, snad dýchá.

Zkrátka ticho po pěšině.

Kde to už zase jsme, národe český?

...

Přiznám se, že mám celé dva týdny cukání ten článek hodit do placu. O sebe se nebojím.

O autora ano, proto stále váhám.

Mám? Nemám? Mám? Nemám? Mám? Sakriš, copak jsem já nějaká Popelka?

Znáte ten pocit, kdy Něco ožehavého víte a nemůžete to nikomu říct? Pocit, kdy vás svrbí jazyk?

Mít tak nějakou vrbu.

A nebo kouzelnou hůlku. Ťuk, a svítí sluníčko. Ťuk, a mám prsa.   .

Ťuk, ať máme pěkné pRndělí.

Ťuk, a ptákům Ciklům padaj hlavičky.