Dnes a denně zjišťuju, že do téhle doby nepatřím. Nebo možná na tuhle planetu. Netuším. Jsem buď E.T. (i já domů volávám) nebo jsem z minulého století.

Dnes je zvláštní den. Netuším, jestli je to tím, že je opět 6.2. jen v opačném pořadí (2.6.), ale věci mezi nebem a zemí evidentně existují a co hlavně... fungují.

Tak jsme dnes v naší Osadě Havranů přivítali čtyři nové Mušketýry občánky a bylo to fajn. Miminka nádherná, vystoupení dětí ze školy rovněž.

"Kočka! Přidejte plyn!", snažil se mi hned po ránu Fanda zvednout náladu ne zrovna tím nejlepším způsobem. Ta mouratá běhna byla ještě zřejmě

Když mi dnes do mejlu přišel komentář k článku dva roky starému, padly na mě už zase rozpaky. Neumím přijímat podobná slova. Jsem úplně obyčejná

Aneb - kterak blbka opět zaperlila. Už je to tak. Kdybych si ono "Dvakrát měř, jednou řež" pořád nepřizpůsobovala k obrazu svému na "Dvakrát měř, jednou hřeš",

Sněží. Od rána tu opět hustě sněží. Do této chvíle napadlo cca 6-9 cm a padat nepřestává. Sníh se sype tiše, hustě, vytrvale. Inu tichá voda.

Vajíčka jsem barvila v neděli. Jako každý rok, barvila jsem i pro tchýni. Netuším, jak je možné, že v jiných rodinách je to opačně - tchýně peče mladým

Nepekla jsem. Tentokrát ne. Všichni zmizeli. Všichni, až na zedníka Honzu, kterého si objednal manžel těsně před tím, než si na celý den odjel.

Sněží. Sněží tiše, opatrně, vytrvale. Sníh netaje. Leží a pochechtává se. Co taky čekat od namrzlé Vody.