Jak už jsem tu párkrát řekla, mám tři sestry. Tři sestry má ovšem i můj strejda, který před pár lety slavil své 50. narozeniny.

Do ordinace jsem vyšlápla až před obědem. Dřív to nešlo. Vyfasovala antibiotika, je to angína. A protože jsem jako vždy odmítla neschopenku,

Dnešní vítání občánků se muselo obejít beze mě. To, co původně vypadalo jako chřipka, zmutovalo v jakýsi moribundus. Chcačky nechcačky zítra pošupajdím pro antibiotika.

Už jsem opravdu jako Tenisák. Kdykoli vlezu do vany, medituju. Rozjímám. Rovnám si nejen kosti, ale i myšlenky.

Na víkend jsem se těšila jako už dlouho ne. Sice jsme s Katkou opět oba dny praly, sušily, uklízely (s tím úklidem jsem to já fakt nepřeháněla), ale bylo to jako balzám.

Po třech týdnech napětí a stresu vychutnávám si první hodinu relativního klidu. Klidu před bouří.

Jen v rychlosti. Nechci nic podcenit. Tentokrát už ne.

Zahájení školního roku za námi. Ředitel perlil. Byla legrace. Ba i mobil počal někomu zvonit samozřejmě v tu nejméně vhodnou chvíli.

Kontrolu z OSSZ mám úspěšně za sebou. Teď už  "jen" ta hospodářská z Kraje, což dle mého selského rozumu

...šiju, šiju si kabátek.