Paní P. měla dnes pohřeb. Lidí spousta. Z Čech, Německa. Varhany hrály pěkné písničky. Až mě andělé. O růžích. Za svůj život jsem byla

Dnes jsem jela z práce za světla. Sluníčko svítilo, mrzlo o stošest, tudíž jsem jen vyzvedla foťák a po vzoru Hospodyňky chtěla jsem vám nafotit

Existuje jedna čínská legenda, která vysvětluje, proč se snubní prstýnek nosí na čtvrtém prstě - na prsteníku. Máš chviličku? Něco spolu zkusíme, ju?

Anebo zapadl sněhem. Jako já.

A sní (co) a nebo sní (o čem) ? Ráda si hraju se slovíčky. To není nic nového. Čeština je nádherný materiál.

Vánoce. Svátky pohody, štěstí, lásky. Ohlédla jsem se rok zpátky a zamyslela se nad tím, který okamžik letošního roku byl pro mě asi nejsilnějším projevem lásky.

Tak. První část kontroly mám zdárně za sebou! Teď bude chvíli klídek a 4. ledna pokračujeme. Jupííí! Ono jupííí je samozřejmě ironie.

Poslední dny stojí za starou bačkoru. Ostatně stejně jako těch předešlých 350 dní letošního roku. Z práce jsem dnes odcházela až v půl šesté.

Dnes jsem vzhůru asi od půl čtvrté. Ležela jsem v posteli, zírala do stropu a přemýšlela, o všem možném. A taky o tom, že o tom, o tom, ba i o tam tom bych vám měla napsat.

Pondělí bylo opět pestré. Od rána mi chodila spousta krásných smsek, e-mailů, ba i kolegové mi pravicí třepali. Má sbírka sluníček se rozrostla o nové přírůstky.