Nemažme si jed kolem pusy

Tak. První část kontroly mám zdárně za sebou! Teď bude chvíli klídek a 4. ledna pokračujeme. Jupííí! Ono jupííí je samozřejmě ironie.

Prozatímní závěr kontrolorů? Ťukají si na čelo stejně jako my a v jednom kuse se omlouvají, že za ty nahoře oni nemohou. Byli na nás milí. Byli vstřícní. A hlavně, hlavně byli lidmi!

Kraj, respektive pan Cikl, nás chce zrušit, a tak hledá a hledá. Jako krtek. Svědomí mám čisté. Svoji práci neflákám, ale přeci jen jsem byla nervní, to dá rozum. Když se se mnou dnes kontrola loučila, zeptal se jeden z nich: "Vy se nás bojíte? To nemusíte. My jsme normální." A aby svému tvrzení dodal patřičnou váhu, upřímně a mile se usmál. "Ne, nebojím se. Jen z vás mám respekt. To ano.", odpověděla jsem a úsměv opětovala. Načež kolega pana kontrolora pohotově pravil: "Respekt? To nemám ani doma!" a začal se smát na celé kolo.

Odpo jsem byla popřát Natálce k svátku. Ta Prťavka sosala šampíčko (dětské, bez obav) jako letitý notor!

Mimo jiné dostala i dětské šminky. Koho zmalovala? Ne, mě ne. Vyhrál to Filip! Hraje všemi barvami. Skoro to vypadá, že nebudou Vánoce ale Velikonoce.

Sakriš, škoda že jsem sebou neměla foťák.

Tak. Teď už budu mít zase maličko víc času. A hlavně klidnější mysl! Což znamená, že budu číst, číst, číst a snad taky něco veselého psát.

Chybíte mi.

Pěkný večer, Prdelky moje.