"Lásku si člověk ze srdce nevytrhne, to není bolavý zub." Honoré de Balzac

"ja vim ze jsem se zblaznil pojed se mnou do opavy" juklo na mě dnes ráno z mobilu a já to musela číst třikrát, než jsem si dala devět a šest dohromady.

Před pár dny se Pavel nudil a přečíslovával články na našich blozích. Teprve včera jsem zjistila, že mi u některých, přibližně dvaceti, článků zmizely všechny komentáře.

O schopnosti, o kterou jsem nikdy nikoho neprosila a je mi jen k zlosti, jsem se tu náznakem již párkrát zmínila. Moc o ní nemluvím. Proč taky. Ukažte mi člověka,

Prndělíčko, prndělí a my tu máme nový sníh a nové sousedy. Sníh bělounký. Sousedy če, jak jen to říct. Víte, co nejhoršího vám může říct cikán? "Dobrý ráno, sousede!"

Irenko, tak už pro Tebe mám Barbuchu i letošní! Tedy, ...nejen pro Tebe a nejen Barbuchu, to dá rozum. Mám i modré z nebe. A něco na zub.

Největší, a obávám se, že i jediná, výhoda práce účetní? Možnost hlídat kojence i v pracovní době. Zvlášť, pokud je to ten nejhodnější vnouček pod sluncem inverzí.

Včerejší vítání občánků si nejvíc užil asi Robin, můj synovec. Pasáž, kdy mi při podpisu do pamětní knihy obce vylétly koňadry z výstřihu ven, si na videu pak pouštěl stále dokola.

Chce se mi vtipkovat, chce se mi smát. Budeš to kvitovat? Chce se mu stát?

Prášek na praní, vložky, jedny dětské pleny a osm stovek v háji. "Osm stovek za tři věci!", opakovala jsem si v autě stále dokola a snažila se to rozdýchat.