Ve čtvrtek jsem se nachomýtla k diskuzi, kde paní Eva žádá o pomoc své spoluobčany, neb se jí ztratil kocour. Paní Eva je ředitelkou jisté školy. Paní Eva je vysokoškolačka. 

K obrázku a textu níže mě inspirovala má sestra žijící v Hamburku, neb ona říkává: "...jdu si vyždímat žabku", a já vůbec netuším, o čem je řeč. Vy snad ano?

V poslední době si mě v práci dobírají, že je Pátek paní Colombová, neb tu prý taky nikdy nikdo neviděl. Ba dokonce se ozval hlas, že je Pátek pouze imaginární.

... tenhle rok je už od samého počátku divný. Nemám ráda čtyřky. A rok 2020 rokem čtyřkovým je. Stejně jako byl rok 2011, nebo rok 2002. Co se nevyřešilo tehdy, mele se nám letos.

Vášeň je exkrementem touhy. A u té nikdy nevíš, co právě snědla. 

... aneb, pusu od ucha k uchu všem, kteří o to stojí ... mentálním upírům deštník do řiti - ten vystřelovací! 

"Jsou tři typy lidí - živí, mrtví ... a ti na moři" Aristoteles

Jsou chvíle, či spíše okamžiky, na které nikdy v životě nezapomenu. Chvíle hezké, to když vám poprvé podají vaše právě narozené dítě. Chvíle, kdy s úlevou slyšíte: "Babi, je to kluk!, ...a pak ještě třikrát holka.

Půlnoc. Protřelý poutník Půlměsíc paprskem pyšným pečlivě propichuje právě padlé pološero. Pod prsa přitahuju prachovou peřinu, pravých pět prstů pouštím prozkoumat

Nepíšu. Poslední roky nepíšu, ale vůbec ne proto že bych nechtěla. To vůbec! Jen to zkrátka nestíhám, neb nemám žádný svůj volný čas, svůj prostor. Vše mi bere oDVAR.